Asi 5 cm dlouhá ryba, která obývá brakické vody mangrovových močálů od Floridy přes Karibik až po Brazílii, si s životem podle zažitých konvencí opravdu hlavu nedělá.
"Samosprašný" obratlovec
Už zhruba od sedmdesátých let minulého století se o tomto halančíku ví, že se rozmnožuje především prostřednictvím samooplození. U rostlin není samosprašnost žádnou výjimkou, ale mezi obratlovci je to opravdová rarita.
V populaci těchto ryb se občas vyskytnou náhodní samci, ale naprostou většinu jedinců tvoří hermafroditi (80 - 100% populace), kteří v sobě mají jak samičí, tak samčí pohlavní ústrojí.
Ke spojení jikry se spermií dojde ještě uvnitř těla ryby a na svět se vykulí už oplozený zárodek - incestní potomek sebe sama (nepřesně "klon"). Genetickými studiemi divokých populací i experimentálně sice byly doloženy případy pohlavního rozmnožování mezi hermafrodity a čistými samci, nicméně způsob rozmnožování samooplozením v přírodních podmínkách výrazně převažuje.
Podle všech evolučních teorií by měl tento halančík trpět následky dlouhodobého inbreedingu (příbuzenského křížení) v podobě různých nežádoucích mutací a neschopnosti reagovat na proměnlivé tlaky okolního prostření. Nic takového se však neděje a jako druh se má čile k světu. Kupodivu i populace s výrazným zastoupením hermafroditů si udržují genetickou diverzitu srovnatelnou se sexuálně se rozmnožujícími druhy.
Jako ryba na suchu
Aby toho nebylo málo, vědci nedávno zjistili, že halančík mangrovový dokáže bez problémů žít měsíce mimo vodní prostředí. Přirozeně obývá mělké stojaté louže a jako úkryt vyhledává nory zemního kraba Cardisoma guanhumi. V bazéncích na dně těchto nor je ale často tak vysoká koncentrace sirovodíku (H2S), že by se ryba bez přidechování atmosférického kyslíku udusila. Halančíkovy žábry tak dokáží dýchat jak pod vodou, tak na suchu. Když mu vyschne voda pod ploutvemi úplně, jeho žábry se přemění a začnou zadržovat vodu a živiny.
Navíc se mu v kůži objeví protein, který mu umožní odbourávat přebytečný dusík. Sucho mu ale i tak dobře nedělá, a protože nepříznivé období musí nějak přežít, vytáhne halančík další eso z rukávu. Najde si příhodnou shnilou kládu, zaleze do díry po dřevokazném hmyzu a v tomto úkrytu přečká do příchodu dešťů.
Dr. Scott Taylor s kolegy na tuto skutečnost přišel při toulkách mangrovovými močály Belize a Floridy, kdy v ležících větvích a kmenech nacházeli stovky rybek seřazených jedna za druhou v chodbičkách po červotoči. "Byly tam namačkané jako hrášky v lusku" tvrdí doktor Taylor z Brevard County Mosquito Control District, který objev uveřejnil v posledním vydání časopisu The American Naturalist.
Zdroje:
https://www.sms.si.edu/IRLSpec/Rivulu_marmor.htm
https://www.biol.vt.edu/faculty/turner/rivmar/default.html
https://www.telegraph.co.uk/earth/main.jhtml?xml=/earth/2007/10/18/eafish118.xml
https://chiron.valdosta.edu/dbechler/Kryptolebia%20Research.htm
https://news.mongabay.com/2007/1017-killifish.html
https://zhang.lib.bioinfo.pl/auth:Tatarenkov,A
https://lib.bioinfo.pl/pmid:17371909