Souhrn
Předchozí články “Co prozradily přílivoměry”, “Koncentrace atmosférického metanu” a „Mysterium klimatu v minulosti“ byly ukázky článku autorů Idso a Idso (2007). Dozvěděli jsme se, že současně s nárůstem objemu oceánů se také globálně oteplila atmosféra. Ve 20. století hladina oceánů stoupala rychlostí 35 mm za 100 let. V porovnání s první polovinou 20. století se v druhé polovině 20. století nárůst objemu oceánů nezjistil. Vědce také udivuje, že v druhé polovině století vzrostlo množství CO2 3,5krát, ale vůbec se to neprojevilo na výši hladin oceánů. Industrializace se tedy na navýšení teploty v oceánech zřejmě neprojevila. A také jsme se dozvěděli, že množství metanu ve 20. století kontinuálně klesalo. Zdá se, že ani metan, ani CO2 nepůsobí ve smyslu skleníkových plynů, tj. jako příčiny navýšení globální teploty. Vrty do ledu v Antarktidě a Grónsku se zjistilo, že v meziledových dobách za posledních 400.000 let bylo tepleji než dnes. Dokonce i před 900 lety bylo tepleji než dnes. A opět, nárůst globální teploty v minulosti nemohl být důsledek industrializace, poněvadž tehdy žádná neexistovala. Co tedy způsobilo tehdy nárůst teplot planety? A co dnes nebo v posledních letech? Je to zvyšující se množství CO2 ? Jak to, že se ale nezvýšíla hladina oceánů? Chyba v měření? A jak se mírné oteplování v detailu podepisuje na rostlinách a zvířatech, jak bylo popsáno nahoře v upoutávce? Vymírají? Otázka za otázkou, záhada za záhadou …
Pokračování volného překladu
Hansen píše, že "pokračující obchod jako obvykle ohrožuje mnoho ekosystémů," – a nepřátelsky či spíše ještě víc osudově - že "stačí velmi malé dodatečné [klimatické] zesílení ... k vyhlazení velké části rostlin a zvířecích druhů." Ale kde je důkaz pro tato tvrzení? Hansen říká, že „živočichové a rostliny se přesouvají v závislosti na změně klimatu“ a to jak vzhůru vzhledem k nadmořské výšce, tak ohledně zeměpisné šířky vzhůru k pólům a prohlašuje, že jako odpověď na globální oteplování „polární druhy mohou být staženy z planety (tj. dohnány k zániku), poněvadž nebudou mít kam jít,“ a že „život v alpinských oblastech ... se nachází v podobném nebezpečí být stažen z planety.“ Ale opět, kde jsou doklady pro tato tvrzení?
Při prohledávání Hansenových důkazů a jeho „k publikování přijatého“ manuskriptu týkající se tématu jsme nemohli nalézt žádnou reálnou podporu pro jeho klimaticko alarmistickou tezi. Co jsme skutečně našli mělo tutéž typickou povahu jako Hansenovy vlastní práce: požadavky, hádky a názory, ale žádné očividné silné důkazy. Totéž platí o mnoha odborně recenzovaných článcích ve vědeckých časopisech, které propagují stejnou filosofii jako např. Root et al. (2003) a Pamesan a Yohe (2003). Nicméně jak jsme naznačili v důležitější studii archivované na naší webové stránce (Idso et al. 2003), dokonce i tyto výzkumy neposkytly žádné silné důkazy na podporu svých zvlášť neslýchaných extrapolací.
Takže jaká je skutečná situace s ohledem na rostoucí teploty a atmosferickou koncentraci CO2 ? A jaký mají – nebo nemají - dopad na rostliny a živočichy na Zemi?
Vhodným počátkem na zodpovězení této otázky je zvýšený atmosférický CO2 , který typicky narůstá s rostoucími teplotami vzduchu a listů a svými učinky usnadňuje jejich růst. Tento fenomen je ilustrován daty Jurika et al. (1984), který vystavil listy topolu atmosférickému CO2 o koncentracích 325 a 1935 ppm a měřil jejich rychlost fotosyntézy za různých teplot. Níže na obrázku jsme jejich výsledky reprodukovali a oba vztahy definované jejich údaji mírně rozšířili o teplou a studenou podmínku.
Na obrázku 1 vidíme, že při teplotě listů 10°C nemá v podstatě zvýšené množství CO2 žádný účinek na fotosyntézu tohoto určitého druhu. Jak Idso a Idso (1994) ukázali, platí to o rostlinách obecně. Nicméně při teplotě 25°C kdy je rychlost fotosyntézy listů exponovaných 325 ppm CO2 maximální, dodatečný CO2 zvedl výslednou rychlost fotosyntézy listí skoro o 100 % a při 36°C, kdy výsledná rychlost fotosyntézy vystavená 1935 ppm CO2 je maximální, dodatečný CO2 zvedl výslednou rychlost fotosyntézy v listech obrovsky o 450 %. Navíc extra CO2 zvedl optimum teploty výsledné fotosyntézy přibližně o 11°C: z 25°C vzduchu při 325 ppm CO2 na 36°C vzduchu při 1935 ppm CO2 .
Průměty teplot obou vztahů na pravé straně obrázku navíc ukazují, že přechod od pozitivní k negativní výsledné fotosyntéze – která ukazuje změnu ze situace život udržující na život oslabující – nastane pravděpodobně někde v sousedství 39°C vzduchu při 325 ppm CO2 . Ale při 1935 ppm CO2 někde v okolí 50°C vzduchu. Z toho plyne, že se nejen velmi zvýšilo optimum teploty fotosyntézy topolu dodatečným CO2 , nýbrž obdobně se zvýšila letální teplota (nad kterou již život není možný) přibližně o tutéž velikost, totiž 11°C.
Obr. 1 Závislosti mezi teplotou, množstvím CO2 a rychlostí fotosyntézy v listu topolu.
Tato pozorování, která jsou podobná tomu co bylo pozorováno na mnoha jiných rostlinách, nám připomínají, že jestliže teplota atmosféry a CO2 koncentrace společně rostou (Cowling, 1999), velká většina pozemských rostlin nebude pociťovat potřebu (nebo jen velmi malou) migrovat do chladnějších oblastí zeměkoule. Jakékoliv oteplení jim zřejmě poskytne příležitost stěhovat se do oblastí, které pro ně dříve byly příliš studené, nebude na ně ale vyvíjet tlak přesunout se, dokonce ani ne při nejteplejších extrémech z jejich pásma, poněvadž tak jak se planeta zahřívá, stoupající atmosférická koncentrace CO2 vykoná své biologické divy. Totiž významně naroste teplota za které většina pozemských rostlin typu C3 – které tvoří asi 95% veškeré pozemské vegetace – funguje nejlépe a vytváří situaci, kde pozemský rostlinný život by ve skutečnosti upřednostil teplejší podmínky.
Co tedy nalézáme na vrcholcích alpských hor dnes? Byly některé rostliny vytlačeny z planety jako odpověď na předpokládané nevídané globální oteplení 20. století?
Walther et al. (2005) ověřoval tuto noční můru klimatických alarmistů a nově přeměřil (v červenci a srpnu 2003) floristické (Florisktika je nauka o rostlinách vyskytující se v určité oblasti.) složení nejhořejších deseti metrů deseti horských vrcholů ve švýcarských Alpách toutéž metodologií použitou v dřívějších studiích na týchž vrcholcích jako Rubel (1912), která byly uskutečněna 1905, a Hofer (1922) provedená 1985. Jejich analýzy zahrnovaly větší část přechodu od malé doby ledové do současné teplé periody (1905-2003). O nedávné periodě (1985-2003) prohlašují klimatičtí alarmisté jako Hansen, že prodělala nevídané oteplení za poslední dvě tisíciletí (nebo více!) jak co do rychlosti nárůstu teploty, tak co do strmosti nárůstu.
Tato práce ukázala, že mnoho druhů rostlin pochodovalo po úbočích švýcarských Alp vzhůru jak se Země oteplovala, ale žádná z nich nebyla „vytlačena z planety“. Jako důsledek dramaticky narostlo druhové bohatství (biodiverzita) deseti horských vrcholků za poslední století globálního oteplování. Například v době 1905-1985 byl průměrný nárůst v počtu druhů zaznamenané Hoferem (1992) 86 %. Walther et al. (2005) ohlásili, že „počty druhů zaznamenaných v 2003 byly obecně dvojnásobné (138 %) v porovnání s výsledky Rubela (1912) a o 26 % vyšší než ty zaznamenané Hoferem (1992). Vyjádřeno jinak, říkají, že „rychlost změny druhového bohatství (3,7 druhů/dekáda) byla signifikantně větší v nedávné periodě v porovnání s Hoferovým znovupřeměřením (1,3 druhů/dekáda).“ Ze všeho nejdůležitější je výpověď, že „pozorovaný nárůst počtu druhů nebyl následek přemístění vysokoalpinských specialistů z nižších do vyšších nadmořských výšek, ale obohacení všeobecné biodiverzity na vrcholcích hor.“
Jinou případnou studií zabývající se biodiverzitou horských vrholů vedl Kullman (2007), který analyzoval změnu chování alpinských a subalpinských rostlin spolu s posunem jejich geografických vzorů v průběhu minulého století, kdy teplota vzduchu narostla okolo 1°C ve Skandech středozápadního Švédska. Tento „metodický přístup“, podle jeho slov, „také zahrnoval opakované fotografování, určování věku jednotlivých rostlin jakož i analýzu soustavného mapování.“ Práce podle Kullmana ukázala, že „na všech úrovních od stromů až po nepatrné trávy a od nízkých až po vysoké nadmořské výšky, výsledky naznačují kauzální souvislost (spojení) mezi růstem teploty a biotickou evolucí. (biotický = vztahující se k životu)“ Vysloveně hovoří o tom, že „postup hranice lesa od počátku 20. stol. kolísal mezi 75 a 130 m v závislosti na druhu a poloze a že “subalpinské/alpinské rostlinné druhy se posunuly po svahu vzhůru v průměru o 200 m.“ Nadto uvádí, že „v současné době zopakované floristické sčítání na dvou vrcholcích alpinských hor odkryl nárůst druhové bohatosti rostlin okolo 58 a 67 % v porovnání s počátkem let 1950.“ Kullman také znovu podává zprávu, že „žádný druh v nejvyšších nadmořských výškach nezanikl,“ dadávajíc, že jeho výsledky „celosvětově konvergují s měřeními na jiných horských regionech.“ Na podporu svého tvrzení cituje Grabherra et al. (1994), Kellera et al. (2000), Kullmana (2002), Virtanena et al. (2003), Klanderuda a Birkse (2003), Walthera et al. (2005) a Lacoula a Freedmana (2006).
Konvergence je vývojová tendence organismů k postupnému utváření stejných nebo podobných morfologických a fyziologických znaků. Morfologie je nauka o vnějších a vnitřních tvarových poměrech a změnách těla organismů.
Přejdeme-li od rostlin k živočichům Parmesan et al. (1999) zkoumali distribuci změn nestěhovavých druhů motýlů jejichž severní hranice rozšíření byla severní Evropa a jejichž jížní hranice byla jižní Evropa nebo severní Afrika. Jejich analýza poukázala na to, že z 52 druhů severní hranice se jich 65 % posunulo severně, stabilní zůstalo 34 %, jižně se posunuly 2 %. Z 40 druhů na jižní hranici se severně posunulo 22 %, stabilních zůstalo 72 % a jižně se posunulo 5 %. Proto slovy třinácti vědců, kteří výzkum vedli, „skoro všechny severní posuny znamenaly rozšíření severní hranice se stabilní jižní hranicí.“
Přesně to je typ chování, které bychom očekávali u rostlin v teplejším světě obohaceném o CO2 , tj. příležitost k podstatné expanzi směrem k zemskému pólu na chladnější hranici druhového rozšíření, ale malá nebo žádná pobídka k migraci na teplé hranici rozšíření. Je možné, že pozorované změny na chování evropských motýlů na horských loukách během doprovodného oteplování a nárůstu koncentrace CO2 v minulém století jsou ve vztah-u k odpovídajícím změnám horských pásem rostlin, na nichž jsou motýli potravově závislí. Nebo podobnost může být důsledek nějakých komplexnějších fenomenů, pravděpodobně dokonce přímý fyziologický důsledek teploty a atmosférického CO2 koncentrace působící na motýly. V každém případě, oteplení v Evropě o 0.8°C během 20. stol. a současný nárůst koncentrace atmosférického CO2 o 75 ppm (25%) v konečném důsledku evropské motýly vůbec neohrožoval, byl mnohem menší zlou předzvěsti vyhubení.
Ačkoliv jsme zvýraznili pouze několi málo skutečných studií průvodních jevů nárustu teploty vzduchu a atmosférické koncentrace CO2 na udržitelnost pozemských rostlin a zvířat, mnoho jiných dalších studií, které přinesly podobné výsledky, byly detailně popsány ve zprávě Idso et al. (2003), kterou lze nalézt na webové stránce www.CO2science.org a měla by být považována za životně důležitý dodatek naší kritiky Hansenova svědectví.
Manipulace s diagramy a fotografiemi
V populárně vědeckém časopise P.M.-Welt des Wissens (září, 2007) byl otištěn článek Manipulace s diagramy. Neuškodí, jestliže zde uveřejníme několik myšlenek: „Diagramy lze lidi vynikajícím způsobem manipulovat. Neboť podle toho, který výřez uveřejníme a podle toho, zda jednu nebo obě osy prodloužíme nebo stlačíme, můžeme u pozorovatele vyvolat naprosto odlišné reakce. ... Vezměme roční průměrnou teplotu a prezentujme ji tak, jak to lidé denodenně vidí v mediích. “
Diagram 1 ukazuje, že se - dejme tomu za 100 let - nic nezměnilo a že jen v poslední dekádě teplota stoupla o 1 stupeň. Jestliže obě osy prodloužíme (diagram 2), zobrazíme jen poslední dekádu a přidáme desetinky stupňů na svislé ose, obdržíme nárůst teploty. Ještě výraznější efekt získáme na diagramu 3, prodloužíme-li pouze svislou osu a vodorovnou ponecháme v původní velikosti. Pozorovatel pak „vidí“ dramatický nárůst teploty.
https://btmdx1.mat.uni-bayreuth.de/smart/sinus/j05/diagramme/diagramme.pdf
Zopakujme, že data – tedy čísla – jsou ve všech třech diagramech táž. Co se mění jsou pouze osy diagramů. Při běžném prohlížení novin a populárních časopisů ale na popis os pozorovatel nebo čtenář nehledí a spokojí s interpretací autora diagramu. Manipulované diagramy tak nejsou výpovědí o naměřených závislostech, ale o úmyslech autora. Totiž manipulovat čtenáře.
Zatímco jiní vědci o skleníkové vrstvě pouze neurčitě akademicky hovoří, přikročili čeští vědci k jejímu důkladnému zkoumání a pečlivé dokumentaci. Snímek je první svého druhu na světě, poněvadž – laicky řečeno – nachytal skleníkovou vrstvu na švestkách. Pozoruhodná je naprosto zčernalá vozovka v důsledku interakce skleníkové vrstvy a 110 kV elektrického vedení (viz vpravo v pozadí). Industrializace tak přispívá ke zmírnění globálního oteplování, poněvadž zčernalá vozovka akumuluje teplo, které se jinde za nomálních podmínek šedivého asfaltu deakumuluje a odráží zpátky do atmosféry. Jde o vzácný úkaz interakce asfaltové a skleníkové vrstvy. Řečeno básnicky – jde o boj, který lze přirovnat k boji řeckých Gigantů.
Podle našich výpočtu můžeme očekávat, že okolo roku 2022 ledovce jednak roztají a jednak jinde vzniknou. Proto je nutné okamžitě přistoupit k ochraně prostředí a podpoře jeho udržitelnosti, zejména mezi Pískem a Zátavím, abychom tak zachránili světově působicí ledovce nejen v Himalájích, ale také v západní Antarktidě a v Grónsku.