Vakoplch drobný (Cercartetus nanus) si sem tam na nějakou dobu schrupne, aby uspořil těžce nabytou energii. Zoolog Fritz Geiser z University of New England v australském Armidale testoval vakoplchy, co všechno zvládnou.
Nabídl jim jídla, co hrdlo ráčí a sledoval, jak se krmí. Vakoplši mají úžasnou schopnost hromadit zásoby energie v tělním tuku. V laboratoři se zřejmě dostali až na hranici svých možností. Nacpaní k prasknutí prospali v průměru 310 dní. Jeden obzvlášť zdatný spáč vydržel chrupat 367 dní.
Vakoplch se budí ze spánku zhruba jednou za dvanáct dní, ale pokud mu nic nechybí, zase usne. Výdej energie přitom omezí na 2,5% obvyklých energetických výdajů. Geiserovo pozorování je prvním důkazem, že i vačnatci zvládají dlouhodobou hibernaci. Tento stav tedy není vynálezem placentálních savců.
Dosavadním držitelem rekordu mezi zvířecími spáči byla myšivka západní (Zapus princeps), která vydržela v laboratorních podmínkách spát (hibernovat) 320 dní.
Fritz Geiser (vlevo) a vakoplch drobný
Pramen: Natuwissenschaften doi 10.1007/s00114-007-0274-7