Lidské kosti nalezené na Sibiři v altajské Okladnikovově jeskyni zůstávaly dlouho záhadou. Vědělo se, že jsou staré 30 až 38 tisíc let.

 

Do úvahy připadalo, že jde o ostatky moderních lidí Homo sapiens. Stejně tak dobře to mohly být kosti neandrtálců. Ti se ovšem tak daleko na východě neměli vyskytovat. Kosti dochované v úlomcích nedovolovaly záhadu rozluštit.

 

Tým švédského genetika Svanteho Pääba z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii proto za sterilních podmínek odebral z kostí 200 miligramů vážící vzorek a z toho izoloval DNA. Následně genetici určili pořadí písmen genetického kódu v DNA pocházející z mitochondrií.

 

Ukázalo se, že je to neandrtálská DNA. A navíc nápadně podobná mitochondriální DNA neandrtálců obývajících zhruba ve stejné době západní Evropu. Se vzorkem pocházejícím z Belgie se sekvence shodovala takřka perfektně.

 

 

Pääbo komentuje toto zjištění jako „poněkud překvapivé“. Areál neandrtálců se tak rozšířil o 2000 kilometrů dále na východ. Doposud byly považovány za nejvýchodnější nálezy ostatků neandrtálce lebky z dnešního Uzbekistánu. Nápadná podobnost sekvence neandrtálců ze Sibiře a Belgie může podle Pääba znamenat, že tito lidé migrovali na velké vzdálenosti.

 

Samozřejmě, že se našli okamžitě kritici, kteří Pääbovu interpretaci vyvracejí. Eric Trinkaus z Washington University v St. Louis například rozvíjí teorii, podle které mohli mít pravěcí lidé Homo sapiens a neandrtálci stejnou mitochondriální DNA. V tom případě by mohly ostatky z Okladnikovovy jeskyně patřit i modernímu člověku a s neandrtálcem by nebylo třeba hýbat.

 

Pramen: Nature DOI: 10.1038/nature06193