Nová studie kterou provedli angličtí vědci zjistila geny, které svým nositelům poskytují ochranu před chorobami jako je Creutzfeld – Jakobova choroba (CJD). Tyto geny se vyskytují u populací lidí na všech čtyřech kontinentech. Rozšíření ochranných genů může představovat evoluční odpověď na nebezpečí, které s sebou nese kanibalismus.
Ochrana vlastní DNA je obecným jevem u lidí z Papuy Nové Guineje. Je to dědictví dřívějšího zvyku sníst vlastní zemřelé příbuzné během smuteční hostiny. V minulém století jsme byli svědky situace, kdy kanibalismus spustil epidemii smrtelné mozkové choroby nazývané kuru. Simon Maed, člen Univerzity College v Londýně přichází s teorií, že rozšíření genů s ochranným efektem před prionovými nemocemi je známkou selekce, ke které docházelo v populaci devastované opakovanými epidemiemi, jež byly důsledkem provozování kanibalismu.
U Papuánců, potomků lidojedů, je přítomnost genu s ochranným vlivem před CJD chorobou častější.
Kuru, Creutzfeldt – Jakobova choroba a její nová varianta vCJD vznikají tak, že infekční prionový protein začne deformovat zdravé priony a ty se následně v nervových buňkách shlukují do chuchvalců, těch se buňky nedovedou zbavit a hynou.
Přibližně u jednoho člověka z miliónu se CJD vyvine samovolně. Ostatní ji získávají pozřením infikované tkáně. K tomu došlo i při posledním rozšíření BSE choroby u skotu - příčiny variantní CJD u lidí. Soudí se, že se vlastně opakovala situace z šedesátých let minulého století, kdy Gajdušek odhalil infekčnost mozkové tkáně u novoguinejských domorodců praktikujících konzumaci svých bližních. Ti prokazovali zemřelému úctu a jejich rituál probíhal tak, že nebožtíka nechali nějakou dobu uzrát, pak jej naporcovali a uvařili. Ženy dostávaly mozek a proto umíraly na „smějící se nemoc“ častěji.
Simon Maed poukazuje na to, že u lidojedů kuru mohla vzniknout až poté, co byl sněden první zemřelý, u kterého došlo k spontánnímu vzniku CJD a která vzniká náhodnou genovou mutací prionového genu. V populaci k tomuto jevu dochází s pravděpodobností 1:1 000 000. Gen pro prionový protein se v populaci vyskytuje v řadě typů a každý z nás máme jeho dvě kopie (alely). Lidé se dvěma odlišnými kopiemi jsou méně náchylní k tomu, že se u nich prionová choroba vyskytne. A pokud se infikují a nemoc u nich vznikne, je u nich inkubační doba, než nemoc propukne v celé síle, podstatně delší. Lidé s oběma shodnými variantami prionového genu jsou mnohem zranitelnější.
Výzkumný tým Simona Meda zjistil, že téměř 80% žen, jejichž věk je nad 50 let, a které se účastnily rituálních kanibalských obřadů, mají právě tento ochranný gen. Vědecky správně řečeno - jsou nositelkami genu s oběma jeho variantami.
Medův tým pátral také u Afričanů, Asiatů a Evropanů. Zjistil, že u všech ras se vyskytuje nějaká forma ochranné mutace tohoto genu. Ochranné mutace prionového genu jsou častější, než se soudilo. Z toho lze vyvodit, že prionové choroby postihovaly lidstvo již v dávné minulosti a na všech kontinentech.
Archeologické nálezy svědčí o tom, že evropští neandrtálci také konzumovali lidské maso.
Také další souvislosti začínají nyní do sebe zapadat. Stačí si uvědomit, že lidské kosti z dob neandrtálců často nesou známky toho, že byly, stejně jako zvířecí kosti, rozbíjeny tak, aby se z nich dal získat morek.
Stejné známky vykazují pozůstatky lidí, kteří žili na území dnešního Španělska před 800 000 roky.
Ani Amerika v tomto směru rovněž nezůstává stranou. Výkaly indiánů, stejně jako jejich keramické kuchyňské hrnce datované do dvanáctého století, obsahují zbytky lidských bílkovin.
Pozdější archeologické nálezy dokládající kanibalismus u novodobých lidí jsou řídké a datují se do doby před 15 000 lety. Většina archeologů se dnes kloní k názoru, že kanibalismus mezi lidmi existoval a byl obecným jevem u všech ras. Vyskytoval se ale asi zřídka, objevoval se a zase mizel.
Ve střepech hrnců z předkolumbovské Ameriky lze molekulárně genetickou analýzou zjistit, že obsahují zbytky lidských bílkovin.
Vědci se nyní zabývají myšlenkou, zda genetika může dát odpověď na to jak rozšířeným jevem kanibalismus v minulosti byl. Je možné, že statistická pravděpodobnost jevů vedoucích k vzniku a rozšíření ochranným mutacím prionového genu v populaci dnešních lidí dá odpověď i na to co se dělo dávno před zaznamenanou historií lidstva.
Poznámka: Kuru objevil syn slovenského vystěhovalce Carleton Gajdusek. V roce 1976 obdržel Nobelovu cenu. Na úrovni tehdejších znalostí soudil že původcem jsou „pomalé viry“.