Pro úplnost připomeňme, že za původní zprávou stojí vědci z University of Cambridge (UK) a California Institute of Technology (USA). Ti sestavili kameru zvanou „Lucky Imaging“, kterou posléze připojili k jednomu z největších pozemských dalekohledů, 5,1m Halleovu dalekohledu na observatoři Mt. Palomar. Následně s tou sestavou pořídili snímky, o kterých tvrdí, že se jedná o nejostřejší snímky vesmíru získané v historii. A to dokonce i ve srovnání se slavným kosmickým dalekohledem.

Následovalo tvrzení, že tohoto úspěchu bylo dosaženo s vynaložením částky menší než 100 000 US dolarů – tedy méně než setinu toho, co až dosud HST stál.

 

 

Už zde je vhodné přidat drobnou poznámku. Jistě, „Lucky“ kamera byla vyvinuta za tuto relativně nízkou částku. Nicméně sama o sobě by toho příliš mnoho nedokázala. Poněkud se nám vytratila informace o tom, že byla připojena k jednomu velkému dalekohledu, jehož výstavba a provoz také něco stály a dosud stojí. Nejsou to samozřejmě srovnatelné náklady s provozem HST, ale přesto by neměla tato skutečnost být opomenuta.

 

 

To byla jenom spíše technická poznámka a nyní tedy přichází ta zásadní otázka. Je „Lucky“ kamera opravdu „šťastnější“ než HST? Dokáže dosáhnout lepšího rozlišení a poskytnout nám ostřejší snímky? Nad tím se mj. zamyslel Geoff Brumfield z News@nature.com a došel k následujícím závěrům.

 

 

V první řadě je nutné si uvědomit jak „ostrost“ či „rozlišení“ jakéhokoliv přístroje definovat. Astronomové většinou užívají úhlové jednotky – rozlišení dalekohledu se obvykle uvádí ve zlomcích úhlových vteřin. Pro srovnání – kráter na Měsíci o průměru 2 km má při pohledu ze Země úhlový průměr 1 vteřiny. HST se obvykle pohybuje na úrovni 100 úhlových milisekund, zatímco u „Lucky“ kamery se nyní uvádí nejlepší rozlišení 50 milisekund.

 

 

Jak je toho dosaženo? Kamera totiž sejme velké množství snímků – až 20 za sekundu – a následně jen ty nejlepší z nich jsou vybrány, aby z nich byl sestaven čistý a ostrý snímek. A takový snímek může být skutečně extrémně kvalitní. Nicméně jak upozorňuje Matt Mountain (Space Telescope Science Institute, Baltimore), při tomto procesu vzniká obrovský „odpad“. Až 99% pořízených snímků je jednoduše zahozeno. To znamená, že získat dokonalý snímek je časově velmi náročné.

 

 

Přesto snímek nakonec vznikne. Jak je to tedy s jeho ostrostí? Nová kamera může skutečně poskytnou velmi ostré snímky, ale její možnosti jsou omezené. Optimálního rozlišení dosáhne pouze při snímání velmi úzkého zorného pole a relativně jasných objektů. Je to logické vzhledem k velmi krátké expoziční době. Poskládáme-li tisíckrát „nic“, na výsledném snímku nic neuvidíme.

 

 

Jako jeden z důkazů ostřejšího vidění nové kamery byly prezentovány snímky mlhoviny Kočičí oko, což je složitý systém obálek plynu a plazmatu obklopující mrtvou hvězdu, který má na naší obloze průměr kolem 20 úhlových sekund. Snímky vypadají skutečně velmi ostře, nicméně HST je schopen tento objekt zaznamenat ještě ostřeji.

 

 

 

Takže tedy za těchto specifických podmínek může „Lucky“ kamera dosáhnout srovnatelných výsledků s Hubblem. Ve většině ostatních případů je kosmický dalekohled stále na špici.

 

 

Jak tedy vlastně došlo k tomu, že byla „Lucky“ kamera označena za nejlepší co se týká ostrosti snímků? Jak přiznává i Craig Mackay (University of Cambridge), bylo tiskové prohlášení tak trochu neuvážené. Vědci původně chtěli jen upozornit svět na svou novou kameru a použít trochu provokativní formu, ovšem tiskové prohlášení bylo mírně řečeno zveličené. Ale jak už to v médiích chodívá, nadsázku nepochopila a bombastické zprávy byly na světě.

 

 

Systém „Lucky Imaging“ je přesto nutno hodnotit velmi pozitivně. Jeho možnosti jsou veliké a po připojení k velkému dalekohledu může dosáhnout opravdu vynikajících výsledků. Velkou novinkou je detektor s extrémně nízkých šumem. Jen prezentace tohoto systému byla poněkud nešťastná …

 

 

Zdroje:
News@nature.com
CalTech Press release
Space Telescope Science Institute