„Jde vlastně už jen o jádro hvězdy,“ říká člen výzkumného týmu Craig Markwardt (Goddard Space Flight Center, Maryland). „Pulsar neustále ujídá vnější obálku hvězdy a jediné, co zůstává, je jádro bohaté na helium.“
Pulsary jsou jádra vyhořelých „neutronových“ hvězd rotující 100krát za sekundu - rychleji než kuchyňský mixér.
Systém byl objevený začátkem června, kdy družice Swift a rentgenová RXTE (Rossi X-ray Timing Explorer) zaznamenaly rentgenový a gama záblesk ve směru galaktického centra Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce (Sagittarius).
Menší objekt obíhá okolo svého parazitujícího společníka ve vzdálenosti jen asi 370 000 km - o trochu méně než je vzdálenost Země – Měsíc (384 000 km). Jeho odhadovaná minimální hmotnost je jen 7 hmotností Jupitera, ale mohla by být mnohem větší. Na rozdíl od 3 objektů velikosti Země, které byly nalezeny poblíž pulsaru v roce 1992, vědci neuvažují o tom, že se v tomto případě jedná o planetu.
„Je to bílý trpaslík, který byl zmenšen na hmotnost planety,“ řekl člen výzkumného týmu Christopher Deloye (Northwestern University Evanston, IL).
Astronomové si myslí, že před několika miliardami let se systém skládal z velmi hmotné hvězdy a menší hvězdy o hmotnosti asi 1 - 3 hmotností Slunce. Větší hvězda se vyvíjela rychleji a explodovala jako supernova. Zanechala po sobě rychle rotující hvězdnou „mrtvolu“, známou jako neutronová hvězda.
Mezitím se začala také vyvíjet menší hvězda, až se nakonec „nafoukla“ a stala se rudým obrem, jehož vnější obálka „obalila“ neutronovou hvězdu.
To způsobilo, že se obě hvězdy dostaly k sobě blíž. Mezi tím rudý obr odhodil svou obálku do vesmíru.
Po miliardách letech z hvězdného společníka zůstalo málo a vůbec není jisté, jestli to přežije.
Dnes jsou oba objekty tak blízko sebe, že silná gravitace neutronové hvězdy nasává plyn od společníka a tvoří z něj okolo sebe rotující disk. Občas se stane, že disk „odhodí“ velké množství plynu směrem ke své neutronové hvězdě, což způsobí výbuch. Takový, jaký byl spatřen v letos v červnu.
Dvě studie zkoumaného systému budou publikovány v aktuálním vydání Astrophysical Journal Letters. Oba výzkumy, jejichž autory jsou Krimmův tým (Goddard) a Deepto Chakrabartův tým (MIT), dospěly ke stejným závěrům.
Pulsar v pozorovaném systému je jedním z osmi, o kterých víme, že mají rotaci okolo jedné milisekundy, a kteří „tloustnou“ díky tomu, že o hmotu „okrádají“ svého souputníka. Existuje ale už jen jeden další takový systém, ve kterém pulsar má společníka (XTE J1807-294) s tak malou hmotností, která je přibližně 7 Jupiterů.
„Neznáme sice přesnou hmotnost ani jednoho z aktérů, ale myslíme si, že ten náš by mohl být tím nejmenším,“ řekl Hans Krimm (Goddard Space Flight Center, Maryland).
Zdroj: Space