Pokrok v oblasti geneticky modifikovaných rostlin vede k mnoha diskusím o důsledcích jejich pěstování a následné konzumace. Zatímco vědci se pokoušejí tyto otázky seriózně zodpovědět, některé organizace proti těmto rostlinám bojují se zápalem hodným Svaté inkvizice, instituce blahé paměti. I na stránkách Neviditelného psa jsme byli v době nedávné svědky prudké výměny názorů mezi zastánci a kritiky těchto rostlin. Nerad střílím do vlastních řad, ale mám pocit, že vědci neradi komunikují s veřejností a nechávají prostor mnoha ctěným oponentům, jejichž hlas je hodně slyšet a jejichž činy jsou ještě lépe vidět. Nechme ale kritiky a podívejme se na něco hezčího – květ modré růže:
Ptáte se, kde se dá skutečná modrá růže koupit nebo alespoň vidět? Kde vyrostla růže na obrázku? Nuže moje odpověď vás nepotěší, tato růže je produktem Photoshopu. Skutečné modré růže zatím nikdo nevypěstoval, ale to se možná brzy změní.
Klasické křížení nás k modré růži nepřivede – růže nemají žádný gen pro syntézu modrého barviva. Proto se vědci snaží geny kódující modré barvivo do růží přenést, třeba z petunií. Vše je ale složitější - dalšími podmínkami pro vznik modrého odstínu je přítomnost doplňkových barviv a alkalické pH. Mnohá barviva mění odstín dle kyselosti či alkality prostředí, nejznámějším příkladem je lakmus. Jak si pamatujeme z hodin chemie, lakmusový papírek se barví červeně v kyselině a modře v louhu. Barviva jsou v rostlinné buňce uchovávána ve vakuolách; vakuoly růží jsou kyselé. Trvalá změna pH vakuol je mnohem složitější, než vložení několika genů.
Jedna firma - Florigene – se o modrou růži snaží již přes patnáct let, ale stále marně; během dlouhého výzkumu se jim alespoň podařilo vytvořit krásný modrý karafiát. Pevně věřím, že nakonec uspějí a paleta růží bude o jednu barvu bohatší.
PS: Doufám, že modré růže či karafiáty nebudou nazvány Frankensteinovými květy a že nebudou baleny do plastiku nikým jiným, než květináři.