Když v roce 1991 našli němečtí turisté v tajícím ledovci Ötztalských Alp na pomezí Rakouska a Itálie mrtvolu asi čtyřicetiletého muže, všichni jej považovali za horolezce, který umrznul nanejvýš před několika desítkami let. Později se ukázalo, že mu je let 5300.

 

 

Zpočátku se o něm psalo jako o poutníkovi, kterého překvapila změna počasí a on chudák usnul a zmrznul. V roce 2001 zase rentgen ukázal, že mu pod lopatkou vězí hrot šípu a tak forenzní experti teorii o zmrznutí rychle změnili na smrt vykrvácením.

 

 

Nyní se Ötziho smrtí zabýval tým odborníků znovu a po pečlivém vyhodnocení dat z tomografu a z nepřirozené polohy mrtvoly ve které nebožtík skonal, příčinu smrti znovu mění. Nový úmrtní list Ötzimu vystavili profesor Andreas Lippert z Vídeňské university, Drs. Paul Gostner a Patrizia Pernter z Regionální nemocnice v Bolzano a Dr. Eduard Egarter Vigl z Archelogockého muzea Jižního Tyrolska.

 

Nový text zní: Střela šípem nebyla příčinou smrti. Smrt způsobil silný úder do hlavy, který způsobil poranění mozku neslučitelné se životem. 

 

 

Původně se vědci domnívali, že nepřirozená poloha, ve které Ötzi zmrznul, byla proto, že si ulevoval a zkroucením paže omezoval krvácení rány. Nyní se na věc dívají jinak. I když zcela nelze vyloučit nešťastný pád, při kterém si Ötzi rozbil hlavu, pravděpodobnější verze je, že se se svým protivníkem střetl tváří v tvář a že jeho život ukončil úder kamenem.

 

 

Podle snímků z tomografu totiž zemřel   na  krvácení do mozku. Poloha těla navíc vypovídá o tom, že vrah po činu otočil Ötziho tělo čelem dolů. Učiniltak ještě než došlo ke svalovému ztuhnutí. Vytáhnul mu ze zad svůj šíp a odnesl si jej s sebou.

 

 

Izotopy kostí a zubu prokázaly, že tento chlapík pocházel z údolí Eisack (zřejmě z vesnice Feldthurns). Někteří odborníci jej řadí ke stejným násilníkům jako ty, kteří jej „dostali“. Vede je k tomu přítomnost krve na jeho noži a na šípech, které měl v toulci. Byla totiž lidská a nebyla jeho. To by skutečně mohlo znamenat, že ani on se se svými protivníky nijak nepáral. V každém případě byl také člověkem šetrným, protože i on si své zkrvavené šípy ze svých obětí vytáhnul a schoval na další použití.

 

Ale to i další podobné úvahy, jsou už do jisté míry  spekulace. I když dost opodstatněné. S jistotou Ötziho ale můžeme prohlásit za chudáka z jiného důvodu. Víme totiž, že kvůli parazitům trpěl bolestmi žaludku. A také že půl roku před svou smrtí prodělal tři vážné choroby.

Dokonce na  Ötziho víme, že den nebo dva před smrtí jedl maso z kozy a nějakou rostlinnou potravu. Jeho posledním jídlem byl pak jelen a nějaké obiloviny.

 

Ať už byl tento šlachovitý muž, který byl na svoji dobu poměrně starý, zabit z jakýchkoli důvodů, rozhodně neprodal svojí kůži lacino. Na jeho těle i oděvu se prokázala cizí krev. Zlomenina záprstní kosti a poranění hřbetu jeho ruky svědčí o pořádné bitce. Zápas na život a na smrt se odehrál nedaleko od nás, tři a půl tisíce let před Kristem.