Překvapivou zákonitost určující druhovou pestrost pralesních živočichů odhalil mezinárodní tým, v němž hráli klíčovou roli čeští vědci Vojtěch Novotný, Jiří Hulcr a Milan Janda z Biogckého centra AV ČR a Jihočeské university v Českých Budějovicích. Výsledky jejich výzkumu z nížinných pralesů v povodí řek Sepik a Ramu na Nové Guineji otiskl prestižní vědecký týdeník Nature.
Zájem vědců doposud přitahovaly především pralesy na úpatí hor. Na strmých svazích se fauna rychle mění v závislosti na nadmořské výšce, teplotě, srážkách a dalších faktorech. Na stejných rostlinách rostoucích v různé nadmořské výšce tu žijí z valné části zcela jiní tvorové. Díky tomu lze i na malé ploše horského pralesa nalézt nepřeberné množství organismů.
Většina pralesů se však rozkládá v rovinatých nížinách. Ukázalo se ale, že vysoký překryv druhů živících se na příbuzných rostlinách, je podobný i přes velké vzdálenosti, které je dělí. Tzv. "nízká beta-diverzita" je společná rozsáhlým pralesům v nížinách Nové Guineje, Amazonie nebo v povodí Konga, stejně jako horským pralesům na strmých svazích velehor, jakými jsou např. Andy.
Vědci z České republiky, Austrálie, Velké Británie, Papui –Nové Guineje a Spojených států prozkoumali novoguinejský nížinný prales na ploše 75 000 kilometrů čtvereční. To je území bezmála stejně velké jako celá Česká republika. Sledovali celkem 175 druhů rostlin a zhruba 500 druhů hmyzu, které na těchto rostlinách žijí. Předmětem zájmu vědců se stali motýli, jejichž housenky spásají listoví, dále brouci, jejichž larvy se živí dřevem stromů a pak i octomilky, jež hodují na ovoci. Zjistili, že ani na rozsáhlém území nížinného pralesa se druhové složení hmyzu příliš neliší. S ohledem na usedlý životní styl mnoha druhů hmyzu to bylo obrovské překvapení.
„Některý hmyz tráví celý život na jediné rostlině,“ říká americký člen Novotného týmu Scott Miller z National Museum of Natural History. „Těm se sice létat moc nechce, ale když potřebují změnit místo, tak to dokážou.“
I místa vzdálená 500 kilometrů hostila z poloviny stejné spektrum druhů hmyzu. Druhy octomilek se prakticky nelišily ani na místech vzdálených 950 kilometrů. Naproti tomu v horských lesích sdílejí místa s různou nadmořskou výškou asi jen pětinu druhů hmyzu.
Ukázalo se také, že hmyz nížinných pralesů není příliš vybíravý a může se živit na různých rostlinách. Až dosud považovali vědci hmyz tropických pralesů za vyhraněné specialisty, kteří vyžadují své oblíbené rostliny.
Výsledky výzkumu mají značný význam pro ochranu druhové pestrosti pralesů.
„Představte si, že můžete chránit 10 000 hektarů pralesa,“ uvádí Scott Miller názorný příklad. „Je lepší chránit deset různých pozemků o ploše 1000 hektarů a nebo jedno velké území o ploše 10 000 hektarů?“
Zdá se, že odpověď na tuto otázku je různá u horských a nížinných pralesů.
„Naše výsledky z Nové Guineje naznačují, že ochrana jedné větší souvislé plochy dává lepší výsledky než ochrana většího počtu menších území. V pralese, kde jsou velké rozdíly v nadmořské výšce nebo podnebí to může být naopak.“
Za velký klad celého projektu je považována skutečnost, že se do výzkumu podařilo zapojit novoguinejské vědce včetně vyškolených pomocníků z řad místních obyvatel.
Na sběru hmyzu a jeho taxonomickém určení se podílelo více než 150 novoguinejských domorodců.
O tom, zda zákonitosti objevené za významného přispění českých vědců na Nové Guineji mají obecnou platnost, se vědci přesvědčí výzkumem pralesů v jiných částech světa – na Borneu, v Ecuadoru, Guayaně, Ghaně a Thajsku.
Pramen: Nature, Michigan State University, Smithsonian