Endeavour odstartoval půl hodiny po půlnoci letního středoevropského času z Kennedyho kosmického střediska na Floridě. Odpočítávání před startem i samotný let měly hladký průběh i díky počasí, které tentokrát bylo velmi příznivé. Po 8,5 minutách dosáhl raketoplán oběžné dráhy a pohyboval se rychlostí zhruba 8 km/s. 37 minut po startu poté zažehl manévrovací motory, které jeho oběžnou dráhu zvýšily a namířily jej směrem ke kosmické stanici. S tou by se Endeavour měl spojit v pátek.
Kredit – NASA/ Kim Shiflett
„Je jako nový raketoplán,“ říká ředitel letů Wayne Hale (NASA), „Byl kompletně prověřen od přídě po záď zda nemá jakékoliv vady v kabeláži či strukturální korozi a vyšel z toho čistý. Je to jako řídit nové auto sjíždějící z pódia autosalónu.“ Endeavour se naposledy vydal do vesmíru na konci roku 2002. Poté prošel náročnou a kompletní modernizací, která se ještě protáhla v důsledku zastavení letů po havárii raketoplánu Columbia v roce 2002.
Endeavour je nejmladší raketoplán, který se do vesmíru vydává po dvacáté. Byl postaven jako náhrada za Challenger a továrnu opustil v roce 1991. Během modernizace prodělal více než 200 modifikací. Mezi nejdůležitější patří instalace energetického systému, který mu umožní se připojit k elektrické síti kosmické stanice a šetřit tak vlastní palivové články. Výsledkem může být několikadenní prodloužení pobytu u stanice. Nový je rovněž navigační systém, či systémy monitorující funkci hlavních raketových motorů.
A konečně Endeavour je posledním z existujících raketoplánů, který byl vybaven „skleněným kokpitem“. Jeho řídící kabina nyní připomíná spíš moderní dopravní letadlo, ve kterém jsou veškeré informace o letu zobrazeny na plochých, barevných, multifunkčních displejích.
Posádce letu STS-118 velí veterán Scott Kelly a spolu s ním jej pilotuje Charles Hobaugh. Kromě nich tvoří posádku Tracy Caldwell, Rick Mastracchio, Dafydd Williams (Canadian Space Agency), Al Drew a Barbara Morgan.
Posledně zmíněná astronautka se do vesmíru vydala 22 let poté, co byla vybrána pro program Učitelé ve vesmíru. Tehdy sloužila jako záloha pro Christu McAuliffe. Ta ovšem společně s celou posádkou zahynula při explozi raketoplánu Challenger 28. ledna 1986. Program, který počítal s výukou studentů přímo z oběžné dráhy, byl poté zastaven.
Barbara Morgan se ale v roce 1998 stala astronautkou, poté, co prodělala plnohodnotný výcvik podobně jako ostatní astronauté a stala se prvním profesionálním astronautem-pedagogem. Sloužila jako CAPCOM, neboli astronaut, který komunikuje s posádkou na oběžné dráze a nakonec se stala specialistkou pro ovládání robotického manipulátoru raketoplánu. V roce 2002 byla přiřazena do posádky letu STS-118. Ovšem havárie raketoplánu Columbia a následné zastavení letů způsobily další odklad jejího letu do vesmíru.
Astronautka má během letu v plánu minimálně jednu, ale možná až tři interaktivní výukové videokonference se studenty na Zemi. Kromě toho bude v rámci výukového programu dvě komory sloužící pro studium růstu rostlin ve stavu beztíže a rovněž s sebou veze na 10 miliónů semínek bazalky. Nicméně na rozdíl od Christy McAuliffe není její let zaměřen přímo na výuku studentů a Barbara Morgan se bude soustředit hlavně na práci s robotickým manipulátorem a dohlížet na přesun zásob z raketoplánu.
Ke kosmické stanici bude v průběhu letu připojen příhradový nosník S5 o hmotnosti necelých dvou tun. Postavila jej společnosti Boeing za 11 miliónů dolarů a její technici jej pokřtili „Stubby“. Rozměry ani složitostí se nejedná o tak sofistikovanou část jako jsou jiné díly přepravované raketoplánem, nicméně pro pokračující výstavbu kosmické stanice je velmi důležitý. K nosníku o délce 4,2 metru, délce 3,3 metru a šířce 4,5 metru budou totiž v blízké budoucnosti připojeny další moduly stanice.
Endeavour dále veze jakýsi vnější „sklad“ náhradních dílů, tedy platformu ESP-3, která bude připojena k vnějšímu plášti stanice. Na ní jsou umístněny hned čtyři velké součásti hardwaru stanice, mezi nimi i náhradní setrvačník sloužící k zachování požadované orientace kosmické stanice. Jeden ze současných setrvačníků je totiž nefunkční a bude později vyměněn. ESP-3 váží více než tři tuny.
A konečně v přetlakovém modulu Spacehab je uskladněno dalších více než 2200 kg užitečného nákladu. Zpátky na Zem poveze raketoplán v tomto modulu nepotřebné součásti, výsledky experimentů a další náklad, který již není na kosmické stanici potřeba.
„Bohužel je to poslední výprava, která je plánována pro tento úctyhodný nosič nákladu,“ říká Scott Higginbotham z NASA, který je manažerem nákladu pro let STS-118. Další lety modulu Spacehab už nejsou v plánu, protože zbývající lety raketoplánů budou zasvěceny dopravě nových dílů kosmické stanice.
Zdroje:
NASA
SpaceflightNow.Com
Space.Com