V laboratořích Massachusettské všeobecné nemocnice prováděli pokusy na myších, kterým dávaly sub-letální dávky chemoterapeutik. Zvířata, která takovým zákrokem prošla, byla pochopitelně neplodná. Lékaři si ale všimli toho, že pokud zvířatům po chemoterapii transplantovali buňky kostní dřeně, plodnost se samicím vracela.
Jak to kostní dřeň dárce dokáže zařídit je záhadou. Jisté je zatím jen to, že to funguje a že kostní dřeň umí dělat z neplodných „maminy“. Překvapením je, že to kostní dřeň dělá zcela jiným mechanismem, než kterým se předpokládalo. Normální by totiž bylo, kdyby transplantované buňky kostní dřeně (kostní dřeň obsahuje kmenové buňky schopné dát vznik jakékoliv buňce), se ve vaječníku usídlily a daly vznik novým vaječným buňkám. Ty by po ovulaci byly schopny oplození a daly vznik potomkům.
Jak tomu ale je doopravdy?
Transplantované buňky kostní dřeně se ve vaječnících myší usídlí. Dají vznik novým vaječným buňkám. Potud vše sedí. Pokud by všechno běželo tak jak má, biologickým rodičem narozených potomků by byl dárce buněk kostní dřeně. Jenže ouha! Testy DNA opakovaně ukázaly, že narozené potomstvo nebylo po dárci buněk kostní dřeně. Všichni narození potomci byli jen potomky skutečných rodičů. Buňky dárce kostní dřeně se na genotypu potomstva, nijak nepodílely!
To ale znamená, že se nejedná o nějakou substituci mateřství, ale že transplantace kostní dřeně opravdu vrací vlastní plodnost neplodnému jedinci.
Jonathan Tilly, ředitel nemocničního Centra pro reprodukční biologii a vedoucí studie, vysvětluje zjištěný fakt dalšími podrobnostmi. Buňky vzniklé z dárcovských buněk se dostanou krevním oběhem do vaječníků a zde se opravdu vyvinou ve vejce (oocyty). Vypadá to ale, že tyto nově narostlé vaječné buňky nejsou z nějakého, zatím neznámého důvodu, schopny plně dozrát. Proto se na vzniku potomstva nepodílejí. Na obnovení plodnosti se ale podílí nepřímo. Nové buňky se ve vaječnících zabydlí, a podstatné je, že se nestanou konkurenty již existujícím vaječným buňkám. Stanou se z nich ochotní pomocníci, kteří napomohou samicím sterilizovaným chemoterapií, aby se znovu staly mámy schopné rodit vlastní potomstvo.
Otazníky
Snahy přijít na kloub tomu, jak to transplantované buňky dělají, přináší více otázek, než odpovědí.
Transplantace kostní dřeně nejen, že zaplní ve vaječnících mezery po vaječných buňkách, které následkem chemoterapie uhynuly, ale dochází ke zlepšení poměrů v podpůrné vazivové tkáni.
Ani zlepšení situace v podpůrných tkáních vaječníků nemusí být tou vlastní příčinou, která navrací plodnost. Při jiných pokusech, kdy se myším po chemoterapii aplikovala kostní dřeň, se ukázalo, že jim klesla úmrtnost. Zlepšil se jejich celkový stav, což značí, že transplantace dřeně jim zlepšila kvalitu života. Nelze tedy vyloučit, že za navracením plodnosti stojí právě ono celkové zlepšení kvality života. Více by v tomto směru mohly napovědět pohlavní cykly. Bohužel, v dosud provedených pokusech se nic takového nepředpokládalo a stav poševní sliznice, který by na to mohl dát odpověď, nebyl sledován.
Z výsledků, které vědci zatím mají k dispozici, zformulovali následující závěr. Pokud by se metoda začala aplikovat na lidi, největšího efektu by dosáhla, kdyby se s transplantací kostní dřeně neotálelo a zákrok se provedl co nejdříve. Hned poté, co pacientce z krve vymizí aplikovaná cytostatika a chemoterapeutika.
I když se zatím neví jak to přesně funguje, jisté je, že transplantace kostní dřeně má blahodárný vliv na vaječné buňky, které chemoterapii přestály, nebo na ty, jež ve vaječníku nejsou zcela vyvinuty a teprve jsou předurčeny k tomu, aby se z nich plnohodnotné vaječné buňky staly. Druhá ze jmenovaných možností se zdá být pravděpodobnější, protože efekt navrácení plodnosti byl u myší dlouhodobý.
I jiná řešení mají svá rizika
Být plodnou je pro ženu velká motivace. Pro završení náplně života jsou ženy ochotny podstoupit cokoli. Proto se také již nyní provádějí transplantace vaječníkové tkáně. Buďto vlastní tkáně, kterou si nechají před zákrokem zmrazit, nebo tkáně od příbuzné osoby. Oba způsoby s sebou nesou určitá rizika. U vlastní zmrazené tkáně může dojít k poškození buněk při procesu jejich zmrazování. Hrozí zde riziko poničení vnitřních struktur, které roztrhají krystaly tvořícího se ledu. K omezení tvorby krystalů se používají kryoprotektivní látky. A to je další kámen úrazu. Jde většinou o látky s karcinogenním účinkem. Ideální bezpečné řešení zde tedy neexistuje. To je dobré mít na paměti, než šmahem zavrhneme snahu chemoterapeutiky léčených žen přijít do jiného stavu novou, zde naznačenou metodou. Ano, při tomto zákroku mohou být jejich vaječné buňky poškozeny mohou tak vystavit potomka zvýšenému riziku možných vad. Ale jak jsmejiž řekli, i zmrazování vlastní tkáně, pokud to vůbec jde, takové riziko s sebou nese také.
Transplantace cizí tkáně vaječníků má zase jiný problém. V případě narození potomka nejde o biologického rodiče. Dítě je potomkem jiné osoby.
Nový poznatek ochranného efektu transplantovaných buněk kostní dřeně se zdá být zjištěním významným. Jeho využívání je mnohem jednodušší a levnější, než ty způsoby řešení neplodnosti, které jsme zde zmínili. Nová technika využívající kostní dřeň by se mohla stát dostupnější většímu počtu pacientek. Nehledě na fakt, že transplantace kostní dřeně by měla zlepšovat celkový zdravotní stav pacientky a kvalitu jejího života. Zřejmě jsme svědky zrodu dalšího perspektivního směru, který bude pomáhat těm, jimž život nadělil projít si strastiplnou chemoterapeutickou uličkou. Je příslibem i jiným postiženým, neboť léčebný efekt ve smyslu podpory plodnosti může fungovat i v případech kdy na vině neplodnosti nejsou chemoterapeutika. Optimisté jsou toho názoru, že aplikace buněk kostní dřeně se brzo stane další metodou ve spektru postupů používaných při asistované reprodukci.
Pramen: Journal of Clinical Oncology, Vol 25, No 22 (August 1), 2007: pp. 3185-3187