Perseidy nebo také slzy sv. Vavřince jak bývá tento meteorický roj občas nazýván se na noční obloze objevují pravidelně každé léto. Jedná se o jeden z nejaktivnější rojů v průběhu celého roku a mezi širokou veřejností je zřejmě vůbec nejznámějším. Zatímco během teplých letních nocí se na noční oblohu rád podívá ledaskdo, pozorování zimních rojů jako jsou Geminidy či Kvadrantidy bývá většinou záležitostí jenom opravdových nadšenců.

 

Maximální činnost Perseid obvykle připadá na dny kolem 12. či 13. srpna, ale roj je aktivní už několik týdnů před tímto datem a ani maximem jeho aktivita nekončí. První Perseidy se objevují už ve druhé polovině července a meteory patřící k tomuto roji můžeme spatřit i ve druhé polovině srpna. Ovšem jejich počty jsou dále od maxima samozřejmě výrazně nižší. V letošním roce připadá maximum až na denní hodiny (našeho času) 13. srpna, maximum činnosti roje tedy nebude přímo pozorovatelné. Nicméně noci před a po maximu slibují rovněž zajímavou podívanou. Množství pozorovaných meteorů totiž výrazně ovlivňuje Měsíc, který – pokud je v blízkosti úplňku – může většinu slabších meteorů přesvítit. V letošním roce ovšem připadá nov Měsíce právě na noc ze 12. na 13. srpna. Souputník naší planety tedy nebude tentokrát pozorování vůbec rušit.

 

Pro pozorování jakéhokoliv meteorického roje je nutné v první řadě opustit město a nalézt si místo s tmavou oblohou, která není nasvícena pouličním osvětlením. Pozorovatel tak zvyšuje své šance na spatření většího počtu meteorů. Ačkoliv si většina lidí asi nedovede představit astronomické pozorování bez dalekohledu, v případě meteorů je právě naopak pohled pouhým okem ten nejzajímavější. Meteory se totiž objevují zcela náhodně po celé obloze. Proto také není možno přesně říci, kam je vhodné se dívat. Prostě a jednoduše stačí se dívat na tu část oblohy, na kterou má příslušný pozorovatel nejlepší výhled. Méně meteorů spatříte při pohledu přímo do radiantu, na druhou stranu takové pozorování vám umožní sledovat právě efekt tohoto zdánlivého bodu, ze kterého jako by meteory daného roje vylétávaly.

 

Radiant Perseid leží v souhvězdí Persea, jež je v našich zeměpisných šířkách z větší části cirkumpolární a tedy vůbec nezapadá pod obzor. Pozorování je tedy možno zahájit ihned po setmění, krátce po 22. hodině místního času. Vzhledem k tomu, že Perseus je v té době jen velmi nízko nad severovýchodním obzorem, počty meteorů budou zpočátku velmi nízké. Pokud ale některý spatříte, může to být okázalá podívána. Zpočátku noci totiž spatříte meteory, kterým se v anglicky psané literatuře říká „earthgrazers“, tedy meteory, které se o Zemi jakoby „otřou“. Nicméně i takové v atmosféře shoří. Tyto meteory jsou pomalé a dlouhé a často bývají zajímavě zbarvené.

 

S postupem času radiant roje stoupá výš a výš a s tím také počet meteorů. V případě Perseid může jejich četnost za ideálních podmínek dosáhnout mnoha desítek až stovky meteorů za hodinu. Takové počty samozřejmě běžný pozorovatel nezachytí, ale v období kolem maxima má šanci během 10 minut spatřit i několik meteorů. Perseidy jsou poměrně rychlé meteory, často dost jasné a barevné. Ty nejjasnější z nich často za sebou zanechávají svítící stopu.

 

Perseidy byly pozorovány už v dávné minulosti, čínské kroniky je zmiňují už v roce 36 n. l. a stranou nezůstávají ani japonské a korejské záznamy. Jejich činnost v roce 258 n. l. je rovněž zmíněna v římských záznamech. V roce 1835 hlásil belgický astronom Quetelet pozorování roje, který vylétával ze souhvězdí Persea. V roce 1862 byla objevena periodická kometa Swift-Tuttle a jen o něco později italský astronom Schiaparelli zjistil nápadnou shodu mezi její dráhou a drahami Perseid. Byla tak poprvé v historii nalezena spojitost mezi kometou a meteory.

 

Kometa prošla naposledy perihelem své dráhy v roce 1992, což mělo za následek výrazné zvýšení aktivity roje. V následujících letech dosáhly hodinové počty meteorů až několika stovek. Později aktivita poklesla na obvyklou úroveň a tento stav můžeme očekávat i v letošním roce. Nicméně meteorické roje jsou stále ještě tak trochu nevyzpytatelné a tak nás mohou příjemně (ale i nepříjemně) překvapit.

 

Nejlepší je tedy obětovat trochu spánku a například v noci na 13. srpna se na oblohu podívat. Zbývá jenom popřát si příznivé počasí!