Umělou lidskou kůži pro laboratorní testy vyvíjely kosmetické firmy po dlouhá desetiletí. Doslova nůž na krk jim daly nedávné změny evropské legislativy. Od 1. června letošního roku vstoupila v Evropské unii v platnost nová nařízení týkající se zdravotní bezpečnosti chemikálií. Z těch vyplynula potřeba určit dráždivé účinky na kůži pro více než 10 000 látek používaných pro výrobu kosmetiky. Testy by měly být hotovy do roku 2019. Pro podobné prověřování se běžně používala laboratorní zvířata a to bylo trnem v oku četným ochranářským organizacím. Evropská unie jim vyšla vstříc a od roku 2009 používání laboratorních zvířat pro testování kosmetiky zakázala.
„Evropa se dostává sama se sebou do konfliktu,“ říká autorka umělé kůže Episkin Stelle Tessoneaudová v rozhovoru pro časopis New Scientist. „Na jedné straně požaduje více testů a na druhé redukuje testy na zvířatech. Východisko z této situace nabízí lidská kůže vypěstovaná v laboratořích.“
Základní surovinou pro výrobu Episkinu jsou kousky kůže odebrané při plastických operacích. Izolované kožní buňky jsou naneseny na membránu z bílkoviny zvané kolagen a pěstovány několik dní v živném roztoku. Buňky se na kolagenu čile množí a vytvářejí mohutné souvrství. Následně je svrchní vrstvička „vystrčena“ z živného roztoku a vystavena na 10 dnů působení vzduchu. To promění křehké buňky na zrohovatělou vrstvu, jaká kryje povrch skutečné lidské pokožky.
Tímto postupem lze získávat kůži různé kvality. Intenzivní ozařování buněk ultrafialovým světlem mění Episkin tak, že se nápadně podobá kůži starších lidí. Volbou dárce buněk lze získat Episkin odpovídající kůži lidí s různými typy pleti. Mezi kultivované buňky mohou vědci přidávat i buňky nesoucí kožní barvivo melanin. Taková kůže pak po vystavení ultrafialovým paprskům hnědne podobně jako pokožka lidí pobývajících na slunci.
Episkin byl vyvíjen přednostně pro testy kosmetických prostředků. Uměle vypěstovaná kůže je do nich ponořena a vědci následně sledují osud kožních buněk. Přednostně je zajímá podíl buněk, které pod vlivem kosmetického přípravku hynou. V tomto směru se testy na Episkinu plně vyrovnají výsledkům pokusů na laboratorních zvířat.
„Testování v nezávislých laboratořích prokázaly, že v některých případech je Episkin s to ukázat reakci člověka na kosmetický přípravek spolehlivěji než testy na zvířatech,“ řekla ředitelka výzkumného oddělení společnosti L´Oréal Patricia Pineauová redaktorům časopisu New Scientist.
Episkin ocenili i zástupci organizací ochránců zvířat.
„Je to velký pokrok – nejen pro zvířata, ale především pro lidi, kteří mají konečně testy prověřující spolehlivě bezpečnost kosmetiky,“ říká Kathy Archibaldová z ochranářské organizace Europeans for Medical Progress a poukazuje přitom na skutečnost, že se výsledky testů na zvířatech někdy od reakce lidí na kosmetiku dosti lišily.
Laboratorně pěstovaná kůže najde uplatnění i v medicínském výzkumu při testování léků na kožní choroby. Umělou kůži lze vypěstovat i z buněk lidí postižených dědičným kožním onemocněním. Poruchy v tvorbě kůže pěstované v laboratorních podmínkách vědcům ukážou, co se vlastně v pokožce pacienta děje a jak zjednat nápravu.
Šance pro „měsíční děti“
Kožní onemocnění xenoderma pigmentosum je výsledkem poruchy genů, které mají na starosti opravu dědičné informace u kožních buněk poškozených slunečním zářením. Dnes je známo sedm různých genů, jejichž defekt se projeví jako xenoderma pigmentosum. Mezi obyvateli Evropy a Severní Ameriky je nejčastější typ onemocnění označovaný jako XP-C. Vyvolává jej porucha genu pro bílkovinu, jež rozeznává škody napáchané na DNA ultrafialovou složkou slunečního záření. Lidé s touto dědičnou chorobou mají vysoce citlivou pleť a jsou zvýšeně náchylní ke vzniku kožních nádorů. Nemohou se zdržovat na slunci a někdy se jim říká „měsíční děti“.
Ve spolupráci s vývojovými laboratořemi firmy L´Oréal odebrali francouzští lékaři buňky z kůže pacienta s onemocněním typu XP-C a opravili v nich genetický defekt. Z buněk s „uzdravenou“ dědičnou informací pak vypěstovali kůži, která se při všech zkouškách chová jako kůže zdravých lidí. Pokud by se podařilo vypěstovat dostatečně velké kusy kůže, bylo by možné jimi postupně pacientovi jeho vlastní nemocnou kůži nahradit. Během několika let by se mohl úplně uzdravit.