Helicobacter pylori je baktérie, kterou má ve svém zažívacím traktu polovina lidstva. Infekce se většinou objevuje v časném dětství a někdy přeroste v chronický zánět žaludku. S tím většinou jdou ruku v ruce problémy s peptickými vředy a často i nádory žaludečního traktu.
Zdálo se, že po odhalení původce choroby a zjištění jeho citlivosti na antibiotika, bude po problémech. Objev Australanů, kteří za něj v roce 2004 obdrželi Nobelovu cenu, se ale ukázal být na tuto baktérii krátký. Vyvinula si rezistenci a léčba vyžaduje nová a nová antibiotika, vše se tak komplikuje a prodražuje. Ani to by ale ještě nebylo tak zlé, kdyby se vyléčeným pacientům infekce ráda nevracela. Baktérie si prostě na udělování cen nehraje a tak jsme se prakticky dostali na začátek problémů. Ono nerudovské „co s ní“, nás straší znovu.
Nadějně se tváří zpráva z Kalifornie, kde, jak se zdá, získali na bakteriálního zloducha, majícího na svědomí hodně lidských životů, další a ještě delší „metr“. Novým pomocníkem by se nyní, kromě zmíněných antibiotik, měly stát protilátky. Protilátky, které si v našem těle sami vyrobíme. Schůdnost této cesty ukázaly pokusy na myších. Vědci je dokázali proti této chorobě imunizovat.
Pokusy s imunizacemi proti původci onemocnění (Helicobacter pylori) již probíhaly a dosud probíhají i na dalších pracovištích. Domnělé publikované úspěchy v tomto směru ale vždy zatím vystřídalo zklamání. Imunizace byla úspěšná jen sporadicky a zatím jen částečně.
Nynější výsledky z Kalifornie jsou dokladem, že se konečně daří přesvědčit imunitní systém k trvalejší spolupráci proti tomuto nezvanému hostu. Účinná se jeví přesvědčovací metoda, kterou vědci nazvali „kombinovaná imunizace“.
Vědci zkoušeli kde co. Od imunizace perorální, intramuskulární i jejich kombinací. Dostatečné „nabuzení“ imunitního systému se daří až kombinací těchto metod. Vyžaduje to dodržet tři kroky. Prvním je vystavení antigenům bakterie (imunizace) formou intramuskulární injekce. Poté je třeba provést imunizaci perorální. Po třech měsících následuje „přeočkování“ druhou perorální imunizací. Dodržení tohoto imunizačního schématu zajistilo pokusným zvířatům dostatečnou dlouhotrvající imunitu. Stávají se proti chorobě způsobované Helicobacterem pylori odolná. Pokud se potvrdí předpoklad, že stejný postup se osvědčí i u lidí, mohli bychom mít vyhráno.
S takto nastíněnými světlými zítřky by tento článek mohl končit. Se škodolibostí nám vlastní ale nastíníme ještě jeden možný scénář. I ten bude vycházet z optimismu J.M. Taylora a jeho kolektivu z University of California - že jejich objevená metoda kombinované imunizace, bude účinná a že se jim podaří vředovou chorobu, stejně jako jeho původce Helicobactera, vymýtit.
Pak se ale může stát něco, co již nastínila jiná studie z pera mikrobiologa jménem Martin Blaser. Jde o Američana z New York University School of Medicine. Po vyšetření bezmála osmi tisíc dospělých osob zjistil, že osoby, které v těle měly virulentní kmeny bakterie Helicobacter pylori, netrpěly astmatem. Přítomnost této bakteriální infekce snižuje u hostitelů pravděpodobnost vzniku astmatu o 40%.
Klidně se tak můžeme dobrat toho, že se sice úspěšně zbavíme žaludečních vředů, ale jen za cenu toho, že z nás budou astmatici. Nihilismus nám ale vlastní není a tak věříme, že i v takovém případě se najde řešení. Třeba v podobě nějakého nevirulentního bakteriálního kmenu, jehož živé exempláře si budeme chodili kupovat do lékárny, abychom se tak vyvarovali problémů s dechem. Kdo ví...
Pramen: J.M. Taylor, M.E. Ziman, J. Fong, J.V. Solnick, M. Vajdy. 2007. Possible correlates of long-term protection against Helicobacter pylori following systemic or combinations of mucosal and systemic immunizations. Infection and Immunity, 75. 7: 3462-3469