Rybky Paragobiodon xanthosomus žijí na korálech Velkého bradlového útesu u australského pobřeží. Australští a španělští vědci vedení Marian Wongovou z James Cook University v australském Townsville studovali život těchto rybek u Lizard Island a zjistili, že si ryby udržují ve skupině obývající jeden korálový trs velmi přísnou hierarchii.

 

 

 

 

Páří se jen vůdčí samec a vůdčí samice. Zbývající podřízení členové společenství si udržují jasně daný společenský žebříček, jenž odpovídá jejich tělesné velikosti. Pokud se ryba pokusí o „revoluci“ – tedy zaútočí na výše postaveného jedince – je vyhoštěna ze skupiny, musí opustit rodinný korálový trs a hledá si domov někde jinde. Je to trest velmi tvrdý a rovná se ve většině případů trestu smrti.

 

 

 

 

Wongová a její kolegové zjistili, že rybky ze sousedních příček společenského žebříčku dělí obvykle rozdíl pěti procent tělesné hmotnosti. Nadřízená ryba je o dvacetinu těžší, podřízená ryba je naopak o dvacetinu lehčí. Hmotnostní přiblížení k nadřízenému je vnímáno jako vzpoura. Následuje konflikt a obvykle vypuzení poraženého podřízeného z nižší váhové kategorie.

 

 

 

Zhubnutím se ryba sama vystavuje riziku, že se na její místo začne tlačit jednotlivec z nižší příčky společenského žebříčku. Vyhnanství je u těchto ryb celkem vzácné, ale dochází k němu.

Pro vyhnanou rybu to má v přírodních podmínkách za následek prakticky jistou smrt. 

 

 

 

Ryby se tomu snaží ze všech sil vyhnout a aktivně kontrolují vlastní růst. Žerou jen tolik, aby si udržely svou vlastní příčku společenského žebříčku.

Aby na něm nepropadaly, ale zároveň aby nemohly být podezírány z příliš velkých ambicí.

Pokud všechny ryby dodržují dietu, pak je v jejich společenství  klid.

K postupům a poklesům v hierarchii dochází jen z „přirozených“ příčin, například když výše postavenou rybu zmůže věk nebo predátor.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lizard Island na Velkém bradlovém útesu.

 

Pramen: Proceedings of the Royal Society of London Series B.