Šimpanzi neznají altruismus. K tomuto závěru došla v roce 2005 antropoložka Joan Silková z University of California v Los Angeles a dala to ve známost na stránkách Nature. Testovala šimpanze v situaci, kdy mohli získat potravu jen sami pro sebe a nebo pro sebe a ještě pro další šimpanze. Šimpanzům to bylo celkem jedno, jestli druzí něco dostanou nebo ne. Hlavně že se nadlábli sami.
O rok později ale přistihli vědci z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii šimpanze, jak podal ošetřovali spadlou tužku. Byla to akce, kterou šimpanz pomohl druhému a sám z ní žádný bezprostřední zisk neměl. Zpráva o tomto chování vyšla v Science a nastolila otázku, zda šimpanzi nejsou nezištnější, než si myslíme.
Tým Felixe Warnekena z lipského Planckova ústavu proto provedl zcela cílený experiment. Zavřeli šimpanze za dveře, které lidoop nemohl sám otevřít. Šimpanz ale věděl, že za dveřmi je banán, a tak za ně dobýval.
Jiný šimpanz neviděl banán, ale viděl „kolegu“ marně se potýkajícího s dveřmi. Tento šimpanz měl možnost dveře otevřít. Kdyby měla pravdu Joan Silková, tak by se s otvíráním dveří nepřetrhl. Ale pokusní šimpanzi otevřeli dveře v 80% případů. Jsou tedy schopni nezištného jednání.
Silková není výsledky lipských vědců úplně přesvědčená. Zajímá ji, jak byli šimpanzi vychováni po odchytu v přírodě a zda nemohl svou roli sehrát i věk. Silková používala k pokusům starší šimpanze, lipský tým má velmi mladá zvířata. Silková se domnívá, že mladá zvířata mohou pomáhat nezištně druhým z „mladické naivity“ a s postupujícím věkem se mohou začít chovat „racionálněji“. Že by i šimpanzům „umíraly ideály“?
Pokud chcete vidět šimpanze při altruismu na vlastní oči, doporučujeme např. video na PLoS Biology
Pramen: PLoS Biology