Lilek brambor, neboli brambor obecný (Solanum tuberosum), hovorově brambor, je víceletá hlíznatá plodina. Brambory jsou z pohledu lidské výživy, hned po pšenici, rýži a kukuřici, čtvrtou nejvýznačnější zemědělskou plodinou. Poskytují vysoký hektarový výnos a jsou na přírodní podmínky nenáročné. Evropu brambory zbavily cyklických hladomorů, kurdějí a epidemií. Botanik Jan Svatopluk Presl o nich tvrdí, že jsou největším užitkem, který lidstvo z objevení Ameriky mělo. Hlízy, což je jediná poživatelná část z jinak jedovaté rostliny, trpí celou řadou chorob. Napadají je háďátka, bakterie, viry. Fytopatolog Gary Franc z University of Wyoming na právě skončeném světovém setkání odborníků pořádaném American Phytopathological Society vystoupil s tvrzením, že Synchytrium endobioticum, parazitická houba které u nás říkáme rakovinec bramborový, se nezadržitelně šíří a hrozí, že ohrozí bramborářský průmysl v celosvětovém měřítku.

 

 

I když tento patogen není lidem nebezpečný, pro brambory je pohromou.  Nemoc u nich způsobuje nepravidelný růst, přičemž výrůstky jsou zpočátku bílé, postupně ale hnědnou a jak se do nich dostává další bakteriální infekce, brambory černají. Bramborové hlízy se stávají nevzhledné a nepoživatelné. Z napadených pletiv se uvolňují pohyblivá stadia houby ve formě rejdivých výtrusů s bičíkovitým ocáskem. Žádné brambory nejsou k této agresivní houbě zcela odolné a tak se patogen dostal do seznamu (Select Agent List). Jde o seznam patogenů, které rostlinolékařské služby zvláště pečlivě hlídají a to jak v USA, tak v Evropě. I když se v případě rakoviny brambor přímé ztráty zdají být nepodstatné, nepřímé ekonomické ztráty jsou pro pěstitele prakticky zničující. Vyplývá to z takzvané „nulové tolerance“. Postižené oblasti jsou zařazeny do karantény a obchodování s brambory je v těchto oblastech zakázáno.

 

 

 

Tvrdá opatření se uplatňují proto, protože spóry uvolňované z nemocných rostlin, mohou učinit půdu nevhodnou pro pěstování brambor po celá desetiletí. Dlouhodobé přežívání spór v půdě a neexistující chemický ochranný prostředek, který by rostliny ochránil, činí tuto chorobu zvláště nebezpečnou. Výskyt této choroby je likvidační pro jakýkoliv typ produkce brambor, ať už za účelem sadby, nebo ke konzumním, nebo lihovarnickým účelům. Rakovinec bramborový je karantenní houba napadající celou rostlinu. Na hlízách a na stolonech vytváří bradavičné nádory. Infekční agens si zachovávají životaschopnost v půdě až 36 let.

 

 

I když výzkum a šlechtění na odolnost jede v této oblasti na plné obrátky, problémem je, že parazitická houba má celou řadu patotypů. Vyšlechtit rostlinu odolnou na všechny patotypy je prakticky nemožné. Hlavní ochranou proto zůstává prevence zavlečení choroby. Přesto, že se jedná o přísně sledovanou fytokarantenní chorobu, na její „úspěšné“ tažení světem jsme zatím krátcí. 
Česká republika je velmocí ve šlechtění brambor a některé naše odrůdy jsou odolné i proti několika patotypům současně. Ani to však nemusí na parazita stačit. Američtí odborníci se domnívají, že s rostoucím výskytem choroby ve světě poroste i spektrum nových patotypů.  

 

Pramen: American Phytopathological Society