Sauropodi, zvláště ti mohutnější, jsou oblíbeným tématem diskuzí, a to už z toho důvodu, že se jednalo o největší suchozemské živočichy všech dob. Uvědomit si, o jak impozantní součást druhohorních ekosystémů se jednalo, většinou vyžaduje notnou dávku představivosti.
Prvním nově popsaným velikánem je jihoamerický Aeolosaurus colhuehuapensis Casal et al., 2007 z argentinské provincie Chubut. Jedná se o druhý druh tohoto rodu. Tím prvním byl čtrnáctimetrový Aeolosaurus rionegrinus, kterého popsal Jaime Powell v roce 1987. Zajímavostí také je, kromě toho, že byl vytvořen pouze nový druh a nikoli rod, což je v „dinosaurologii“ z lehce ironického úhlu pohledu jev poměrně neobvyklý, že autoři popisu nového taxonu opět zmiňují diskutabilní klad Aeolosaurini, který by měl zahrnovat rody Aeolosaurus, Gondwanatitan a Rinconsaurus. Koncovku „-ini“ však mají zpravidla triby – taxonomické jednotky podřazené podčeledi. Aeolosaurini jsou však dle Casal et al., 2007 kladem podřazeným taxonu Titanosauria. Neexistuje ani čeleď Aeolosauridae, ani podčeleď Aeolosaurinae. Co víc, jsou zde indicie, že se nejedná o taxon podřazený jediné poměrně stálé čeledi titanosaurů, kterou je Saltasauridae.
Dalším veleještěrem je svrchnojurský Australodocus bohetii Remes, 2007 z africké Tanzanie (proslulého Tendaguru). V jeho případě se jedná o zcela nový rod sauropodního dinosaura. Jeho rodové jméno v překladu znamená „jižní trám“, nicméně koncovka „-docus“ (z řeckého „dokos“ = „trám“) však navazuje na blízkou příbuznost se severoamerickým rodem Diplodocus, se kterým patří do podčeledi Diplodocinae.
Australodocus je vedle rodu Tornieria druhým diplodokidem známým z Tendaguru. Jedná se o 8. validní rod roku 2007. Vzhledem k tomu, že to není ani čtvrtina celkového počtu loňských validních rodů (připomínám, že se k těm třiceti dvěma připojil i opozdilec Aniksosaurus darwini Martinez & Novas, 2006), můžeme jen doufat, že se v druhé polovině letošního roku dočkáme publikace dalších několika nových dinosaurů. Fosilního materiálu je na to dost.
Třetím a pro megalomany zřejmě nejatraktivnějším novým sauropodem je čínský Huanghetitan ruyangensis Lu et al., 2007. I v tomto případě se však jedná „pouze“ o nový druh. Typový druh rodu Huanghetitan (H. liujiaxiaensis), což mimochodem v překladu znamená „obr od Žluté řeky“, byl totiž popsán v roce 2006.
Jedná se o titanosauriforma s žebry dlouhými přinejmenším 2,93 metru. Je tedy možné, že jde o dalšího mega-sauropoda, jak se neoficiálně označuje sauropodní dinosaury delší třiceti metrů. Při stavbě těla charakteristické pro Titanosauriformes je pak pravděpodobné, že jeho hmotnost přesahovala několik desítek tun. Jediným mínusem je, že se u největších sauropodů většinou setkáváme jen s fragmentárními pozůstatky, což je i huanghetitanův případ. Na druhou stranu to nabízí možnost popustit uzdu naší fantazii. Vždyť i to je na paleontologii tak kouzelné.
Huanghetitanova taxonomická pozice je stále otázkou diskuzí. Dle autorů studie se jedná o titanosauriforma blíže příbuzného rodům Brachiosaurus nebo Euhelopus, než typickým představitelům kladu Titanosauria. Autoři pro něj také vytvořili samostatnou čeleď Huanghetitanidae. Ta je však monotypická, zahrnuje sice 2 druhy, avšak pouze jeden rod. Aktivní klady by však měly mít minimálně 2 validní rody a jejich příbuznost by měla být, pokud možno, nediskutabilní.
Zdroj: DML, Revista Brasileira de Paleontologia, Palaeontology, Acta Geologica Sinica.
Připraveno ve spolupráci s Wild Prehistory