Harvardská bioinformatička Michele Clampová prošla tři různé databáze, v nichž jsou uloženy výsledky čtení lidské DNA.  Autoři jedné z databází udávají, že obsahuje 23 tisíc genů, další dvě databáze údajně obsahují 19 respektive 18 tisíc genů.  Podle Clampové je v lidské dědičné informaci celkem 20 488 genů. Bioinformatička britského původu připouští, že se toto číslo ještě může mírně opravit – zvýší se prý nejvýše o stovku genů, které zatím neznáme.
Takový výsledek sčítání genů se líbí i  mnoha předním odborníkům.
„Pozorně jsem si ta data prošel a myslím, že je to velmi solidní závěr,“ prohlásil v komentáři pro vědecký týdeník Science současný ředitel Národního ústavu pro výzkum lidského genomu Francis Collins.

 

Zmatky do počítání genů vnesla složitost samotné dědičné informace. Klasická definice považuje za gen takový úsek DNA, podle kterého se v buňce vyrábí bílkovina. K tomu musí být podle instrukce genu nejprve vytvořen „pracovní výkres“ proteinu uložený v jednoduché šroubovici ribonukleové kyseliny (RNA). Genetici uměli najít v DNA místa, která jsou přepisována do RNA.

 

 

Ukázalo se, že zdaleka ne všechny molekuly RNA slouží jako podklad pro výrobu bílkoviny. Mnohé jsou konečným produktem. Slouží v buňce k řízení životně důležitých procesů ale bílkovina podle nich nevzniká. Nejsou to tedy geny v klasickém slova smyslu. A do genetického arzenálu člověka se nepočítají.

 

 

Clampová porovnala dědičnou informaci člověka uloženou v databázi Ensembl s databázemi s dědičnou informací myši a psa. Došla k závěru, že v Ensemblu se nachází 19 209 nezpochybnitelných genů. Více než tři tisíce genů se do databází zatoulalo omylem a nad bezmála dvanáct sty se vznášel  otazník. Když si Clampová „nerozhodné“ geny důkladně „proklepla“, obstálo jich deset. Podobným způsobem zkontrolovala harvardská bioinformatička i zbývající dvě databáze s lidským genomem.

 

Výsledek je 20 488 plus nějaké ty drobné. Mínus (ani hodně malé) by už nemělo přijít ke slovu v žádném případě. Ale kdo ví.

 

Pramen: Science