Nebezpečná radiace nehrozí jen obsluhám atomových reaktorů. Silné zdroje záření se využívají i v medicíně nebo v průmyslu. Také posádky kosmických lodí mohou být ohroženy zvýšenou úrovní záření. Radiace zabíjí krevní buňky důležité pro srážení krve nebo boj s mikroby. V důsledku ozáření jsou zničeny i buňky kostní dřeně, jež mají na starost náhradu odumřelých krvinek.
Stávající léčba nemoci z ozáření spočívá v nabuzení produkce buněk, které mají na starosti srážení krve a zajišťují imunitní obranu. Tento postup se však míjí účinkem, pokud radiace zničila v kostní dřeni „buněčnou surovinu“ pro tvorbu těchto životně důležitých buněk. Tým amerických vědců z Washingtonovy university v St. Louis vedený Claytonem Huntem vyvinul lék, který ozářeným buňkám zachrání život.
Radiací zasažené buňky spouštějí ve svém nitru kaskádu procesů korunovaných zánikem buňky. Bílkovinná molekula Bcl-xL dokáže této buněčné sebevraždě zabránit. Jako lék se však nehodí, protože je příliš velká a do ohrožených buněk proniká jen s obtížemi. Hunt a jeho spolupracovníci popsali ve vědeckém časopise Biophysical and Biochemical Research Communications trik, kterým spojili klíčovou část molekuly Bcl-xL zvanou BH4 s bílkovinou TAT vyráběnou virem HIV. TAT funguje jako zdatný pašerák. Proniká do nitra buněk a protáhne s sebou vše, co za něj zapřáhneme.
Vědci podávali hybridní molekulu myším, které následně vystavili smrtelné dávce záření. Myši přežily. TAT-BH4 jim zachránil jak krvinky tak i kostní dřeň. Lék účinkoval, i když jej zvířata dostala až hodinu poté, co byla vystavena radiaci.
TAT-BH4 je v mnoha směrech nadějný preparát. Jeho výroba je poměrně snadná. Lze jej produkovat ve velkém a dá se skladovat po dlouhou dobu. TAT-BH4 by mohl být v zásobě pro případ teroristického útoku s využitím radioaktivních látek, kdy by byl ozářen velký počet lidí. Lék se zřejmě neuplatní při ochraně pacientů před nežádoucími vedlejšími účinky léčby nádorových onemocnění ozařováním. TAT-BH4 nerozlišuje mezi zdravými a rakovinnými buňkami a chránil by i nádor.
Pramen: Biophysical and Biochemical Research Communications