Jak to bylo dřív všechno jednoduché. Parazitičtí červi, kteří nás napadali, byli zlí a snažili jsme se jich vyvarovat.  U virů, tam považujeme za „zlé“ komplet všechny.  Také baktérie hodnotíme podle hesla:  „Když mne napadáš, jsi nepřítel!“ Poslední dobou se nám ale nálepky co je dobré a co zlé, začínají míchat dohromady. Ukazuje se, že celá řada věcí je jinak, než jak se nám jevila a že dřívější členění na dobro a zlo, jaksi nefunguje.

 

 

Takovým příkladem může být zhruba rok stará zpráva, která dokládá, že záměrným pojídáním vajíček cizopasných červů a dobrovolné nakažení se střevními parazity, zlepšuje stav alergiků.
Včera nás kolega Petr svým článkem zase přesvědčoval, že některé virové infekce nás mohou chránit před nemocemi způsobovanými bakteriemi.
Dnešní povídání se bude pro změnu točit okolo bakteriální ochrany před rakovinou.

 

Už v polovině předminulého století lékaři pozorovali zajímavý úkaz. Když nemocný rakovinou ještě k tomu navíc onemocní  bakteriální infekcí, často baktérie kolonizují především nádor.  Vytvoří si v něm jakési  „hnízdo“, kde pak nerušeně provozují své nekalé reje. Co vede baktérie k vytváření takové základny, se přesně neví. Má se zato, že rozpadlé tkáně jim zde poskytují dostatek potravy a že tu mají také vhodný úkryt před imunitním aparátem.

 

Ať už je důvod usazování baktérií v nádorech jakýkoli, spíše než příčina tohoto jevu, jsou důležité možnosti, které nám otevírá. Dosud platilo, že pokud si baktérie udělaly v tumoru základnu, pacientovi to nijak neprospělo. Ba naopak. Baktérie odtud podnikaly své nájezdy v těch nejméně vhodných okamžicích a nemocným zkracovaly život. Vědce z Braunschweigu napadlo tuto nevýhodu využít ve prospěch postižených. Na myších si odzkoušeli, že to je možné.

 

 

Do baktérie Salmonella typhimurium vědci zabudovali skupinu genů, které lze spustit tím, že se baktérii se nabídne molekula jednoduchého sacharidu nazývaného L-arabinóza.  V případě oněch zabudovaných genů se jednalo o geny, které, zajišťují tvorbu fluoreskujícího proteinu. Fungují, ale jen když jsou zapnuty.

 

 

Takto geneticky modifikovanou baktérii vědci namnožili a pak je injekčně vpravili je do těl myší, které trpěly zhoubnými nádory. Baktérie, jak je jejich zvykem, osídlily svá oblíbená místa – tumory. Nějakou dobu poté, co se v nich začaly baktérie množit, vědci vstříkli myším do žil neškodný sacharid L-arabinózu. Bakteriální geny poslušně vykonaly, co se po nich chtělo a baktérie začaly produkovat světlo emitující protein. Spolu s baktériemi začaly fluoreskovat i nádory. Usnadnilo to tak jejich lokalizaci a přesné vymezení jejich hranic.

 

Kouzlo tohoto pokusu ale spočívá v něčem zcela jiném. Pro molekulárně genetické mágy totiž není problém vpravit do baktérií místo genů pro svítící barvičku jiné geny. Třeba ty, které tvoří látky, jež podporují imunitní systém. Nebo geny pro tvorbu toxinů,...
Z baktérií, které dosud jen hrozily pacientům, se tak rázem stávají naši spojenci a hrozba pro tumory.
A celý ten orchestr genů, ať již půjde o tvorbu látek prospěšných, nebo o geny mající pod palcem syntézu smrtících jedů, lze kdykoli spustit,  nebo zastavit. Spouštění a zastavování lze činit opakovaně, dle libosti. To vše pomocí obyčejného sacharidu.
A pokud by snad bylo potřeba léčebnou salmonelózu ukončit, což se ani moc nepředpokládá protože většinou na ní stačí dostatek tekutin a týdenní dieta, lze ji vyhnat antibiotikem.

Holger Loessner, Siegfried Weiss a jejich němečtí kolegové otevřeli cestu zcela novému směru léčby. O tom, že se brzo uplatní v praxi, nikdo z odborníků nepochybuje.

 

Pramen: Cellular Microbiology 2007 (doi: 10.1111/j.1462-5822.2007.00890.).