Skoro každý zná vcelku povedený animovaný příběh Finding Nemo od Pixar Animation Studios. Vtrhnul do kin v roce 2003 a vzbudil tam pozornost tehdy špičkovou počítačovou animací a postavičkami z mořského světa. Jacques-Yves Cousteau to sice není, ale korálové rybky, karety, pelikán a žraloci v dojemném dramatu působí dostatečně pozoruhodně.
Jde o to, že Nema, synka klauna očkatého (Amphiprion ocellaris) unese z domovského korálového útesu amatérsky se potápějící zubař. Nešťastný otec se vzápětí vydává na zoufalou výpravu na mýtické místo Sherman 42 Wallaby Sydney, aby si neposlušného potomka odvedl domů a zachránil ho tak před zubařovou neteří, nebezpečným spratkem Darlou. Finding Nemo je i přes podivné herce rodinným filmem, takže dobrý konec všechno spraví.
Realita obvykle bývá šťastná méně, než hollywoodské happyendy. V případě hledání Nema to ale kupodivu neplatí. Glenn R. Almany z australské James Cook University se svými kolegy nedávno zjistil, že si Nemův táta Marlin mohl ušetřit nervy a zůstat doma. Pokud by v tomto ohledu studio Pixar zachovalo realitu, tak měl Nemo ve skutečnosti slušnou šanci, že trefí domů sám.
Badatelé testovali novou metodu značení rybího plůdku a použili k tomu dva druhy korálových rybek, klipky tuláky (Chaetodon vagabundus) a klauny zdobené (Amphiprion percula), kteří jsou skoro úplně stejní, jako klauni očkatí. Značené rybky pocházely z útesů kolem malého ostrůvku Kimba, ležícího ve stejnojmenné zátoce na pobřeží Papui – Nové Guiney.
Vybrané druhy se liší způsobem rozmnožování. Klipky při páření volně vypouštějí jikry a mlíčí. K oplození jiker dochází v širém moři. Tam se i vylíhnou larvy, které se pak celý měsíc šibalsky prohánějí po moři a až potom si najdou útes, kde se usídlí. Klauni naproti tomu své jikry nalepují na útes, kde se po týdnu líhnou larvy. Ty si na volném moři plavou jen asi 10-14 dní. Pak si najdou svoji sasanku a usadí se. Kolem korálových útesů bývají mořské proudy, které malé rybí larvičky obou roznášejí po širokém okolí. Jak se ale zdá, i přesto dokáže zhruba 60 procent mladých rybek po dokončení embryonálního vývoje trefit zpátky na domovský korálový útes.
Rybky byly značeny vpíchnutím atomů neškodných izotopů barya, v přírodě velmi vzácných, ale zároveň stabilních, do samic obou druhů plných jiker. Baryum projde do vyvíjejících se embryí a zabuduje se jim do titěrných sluchových kamínků, čili otolitů jako trvalá nesmazatelná značka. Vědci se dva měsíce po vpíchnutí barya vrátili na útes Kimby, prohlédli všechny nově příchozí mladé rybky a pomocí hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem ICP-MS (laser ablation inductively coupled plasma mass spektrometry) zjišťovali, zda jde o značená mláďata z Kimby.
Test nové metody značení ryb dopadl úspěšně, šlo to stejně dobře, jako předtím v laboratoři. Zároveň to bylo vůbec poprvé, co někdo značil larvy mořských ryb, které tráví mládí na volném moři a co někdo srovnával druhy s různým rozmnožováním. Izotopy barya se určitě bude značit i v budoucnu. Mohou poskytnout odpovědi na spoustu zajímavých otázek ze života rozmanitých druhů ryb. Nemův táta Marlin podle všeho mohl zůstat doma, ale to by pak asi nebylo tak napínavé.
Pramen: Science 316: 742 - 744.