Už jsme si zvykli, že naši nejbližší příbuzní šimpanzi, krom toho že lžou, podvádějí, politikaří, praktikují náboženské rituály a vedou vražedné války, také běžně vyrábějí a používají různé nástroje. Není důvod se tomu nějak zvlášť podivovat Společná krev se přeci jenom nezapře. Na druhou stranu, stále se stává, že nás bratranci šimpanzi velkolepě překvapí.

 

 

Jill Pruetzová a její student Paco Bertolani z Leverhulme Centre for Human Evolutionary Studies, University of Cambridge u senegalských šimpanzů zdokumentovali 22 případů, kdy si tamnější šimpanzi vyrobili oštěpy a používali je při lovu komb ukrytých v dutinách stromů. Komby i jiné opice jsou pro šimpanze božskou delikatesou a velice rádi jim labužnicky vylizují mozky z lebky.

 

 

Pozorování probíhala mezi březnem 2005 a červencem 2006 na 63 kilometrech čtverečních v senegalském Fongoli. Autoři studie byli svým objevem poměrně zaskočeni. Něco podobného totiž pozorovali jen jednou a jinde. Šimpanzi si nejprve oštěp vyrobí z ulomeného klacku. Při lovu s ním opakovaně bodají do děr ve stromech, v nichž by se mohly ukrývat komby. Špičaté konce oštěpu po vytažení z díry pečlivě očichávají nebo i někdy olizují.

 

 

Jenom pouhý jeden z 22 pozorovaných případů bylo možné považovat za hru, a to když se s oštěpem cvičil jeden šimpanzí hošík. Ve všech ostatní případech šlo nepochybně o lov a šimpanzi zacházeli s oštěpy takovou silou, že jejich  případná kořist musela být při zásahu ostřím minimálně zraněna. Badatelé byli i očitými svědky situace, kdy šimpanz pomocí oštepu kombu opravdu úspěšně ulovil.

 

 

I když je i u šimpanzů lov převážně záležitostí dospělých samců, u šimpanzů ve Fongoli lovil oštepem jen jediný dospělý samec z 11, kteří tam žijí. Oštěpy při lovu používali šimpanzi různého věku a obou pohlaví, nejvíce dospívající samice. Není to zase tak velké překvapení, již dlouho se ví, že u primátů, člověka nevyjímaje, si novinky nejsnáze a nejdříve osvojí nastupující mladá generace a nejpozději a nejhůře dospělí samci. Pro používání nástrojů to platí dvojnásobně. Je za tím ochota mladých učit se od svých matek.

 

 

Šimpanzí oštěpy mimo jiné zajímavě podporují pro lidské samce nepříliš lichotivou představu, podle níž u lidí hrály v evoluci výroby nástrojů klíčovou roli právě naše samice. Je docela dobře možné, že právě zvídavým ženám a jejím potomkům vděčíme za zásadní objevy v technologiích lovu i sběru.

 

 

 

Výzkum šimpanzů zahrnoval i potřebné čtyřleté zvykání si šimpanzů na jejich pozorovatele. Jen tak bylo možné získat unikátní pozorování, zároveň však tento přístup přináší určité problémy. Jak se ukazuje i na jiných místech, blízké soužití lidí se šimpanzi vede k přenosu řady onemocnění a to oběma směry. Může se i stát, že se šimpanzi přestanou lidí bát a v přímé konfrontaci má šimpanz s neozbrojeným člověkem značně navrch.

 

 

Jistě se najdou pochybovačné hlasy, které budou šimpanzí výrobu a lov s oštěpy považovat za pouhou nápodobu lidských činností. To je velmi pravděpodobně nesmysl, ale i kdyby čirou náhodou nebyl, tak je dobré si připomenout, jak se my sami učíme chodit, mluvit nebo pracovat na počítači a zvážit, nakolik je to ostuda. Šimpanze od teď každopádně můžeme považovat za úspěšné oštěpaře.

Pramen: Current Biology online