V jantaru nejsou zachovaní jen komáři s téměř kompletní DNA dinosaurů, vhodnou k okamžitému klonování několika dinosauřích druhů najednou.

Občas se objeví i nějaká ta včelka, jako třeba třímilimetrový prcek Mellitosphex z přelomu spodní a svrchní křídy, nebo dokonce i centimetrová žabka z čeledi Leptodactylidae.

 

Jest tomu tak... Díky Jurskému parku všichni dokonale víme, že smícháme-li dinosauří a žabí DNA, můžeme naklonovat celý park všemožných prehistorických zvířátek, od pterosaurů, až po dinosaury... A to vše díky otravnému hmyzu zachovanému v jantaru.

 

 

Ale dost legrace. Jantar je opravdu vděčným materiálem. Vzniká zkameněním stromové pryskyřice a dokáže dokonale zakonzervovat prehistorické živočichy velikosti hmyzu nebo části prehistorických rostlin. Z bohatých evropských nalezišť jantaru můžeme zmínit třeba Rumunsko, Sicílii nebo Velkou Británii. Z vyhlášených světových nalezišť pak třeba okolí ruského Kaliningradu nebo Mexiko.

A právě zde, v jihovýchodním státě Chiapas, snad nejchudší oblasti Mexika, byla v roce 2005 objevena centimetr dlouhá žabka z rodu Craugastor zakonzervovaná v jantaru. Je stará nějakých 25 milionů let, takže pochází ze svrchního oligocénu.

 

 

Nález nyní studoval Gerardo Carbot z Chiapas Natural History and Ecology Institute. Ten by si přál provrtat malý otvor až k drobnému obojživelníkovi a pokusit se extrahovat DNA. Avšak vzhledem k tomu, že je unikátní nález „majetkem“ soukromého sběratele, je málo pravděpodobné, že Carbot dostane k tomuhle kroku vůbec možnost.

 

Prameny: National Geographic.
Autor článku je tvůrcem stránek Wild Prehistory

 

 

 

 

Mellitosphex. Včela stará 100 milionů let byla objevena koncem loňského roku. Osel o ní psal v článku "Nejstarší včela na světě".