Vědci z University of Alberta v kanadském Edmontonu přichází se zajímavou zprávou. Tvrdí, že dýchací směs kterou tvoří 40% kyslíku a 60% helia, dovoluje pacientům s chronickým obstruktivním plicním onemocněním (COPD) snadněji dýchat.  Zvyšuje jejich plicní kapacitu na 245% jejich normálního stavu.

 

 

COPD
COPD je mezinárodní označení pro chronic obstructive pulmonary disease, neboli chronickou obstruktivní plicní chorobu. Je to nadřazený pojem, který se nyní používá pro celou skupinu nemocí, jež byly dříve hodnoceny samostatně. COPD v sobě zahrnuje například chronickou bronchitidu i rozedmu plic. Většinou jde o postižení stěny průdušek zvláštním typem „imunitního“ zánětu. Tento zánět je zodpovědný za zúžení průsvitu průdušek a jejich zvýšenou vnímavost k jakýmkoliv zevním podnětům (fyzická zátěž, inhalace studeného vzduchu, expozice smogu, apod.). Tyto problémy s dechem představují jednu z hlavních příčin úmrtí ve světě. Jejich prvním příznakem bývá obvykle kašel, postupně se dostavuje únava, dýchavičnost, pocit tíhy na hrudi a další potíže s dechem, svědčící o těžkém poškození plic.

 

Koncem loňského roku dánští vědci publikovali výsledky pětadvacetiletého studia, které stojí za to, abychom si je připomněli. Souvisí totiž s COPD. V Dánsku platí, že kuřáci mají pravděpodobnost vzniku COPD šestkrát vyšší než u nekuřáci. Kuřákům, kteří se svého koníčka krátce po zahájení vzdali, riziko vzniku tohoto onemocnění kleslo. O tom, jakou váhu těmto faktům můžeme dát, svědčí počty sledovaných osob.  V průběhu studie 2900 lidí zemřelo, z toho 109 na COPD. U žádného z nekuřáků se neprojevila vážná forma onemocnění. Čím déle lidé kouřili, tím větší riziko vzniku onemocnění plic měli. Nejde ale jen o Dány. Počet úmrtí na  COPD neustále roste a Světová zdravotnická organizace odhaduje, že se toto onemocnění stane v roce 2020 třetí nejčastější příčinou úmrtí ve světě.

 

 

Ve světle dánského výzkumu mohou tedy poznatky z Kanady usnadnit zlé konce především stárnoucím kuřákům. Kanaďané tvrdí, že jejich poznatek je první studií, která dokládá, že směs helia s kyslíkem zlepšuje snášenlivost a usnadňuje dýchání nemocným s COPD. Že jsou první, kteří prokázali, že při námaze pacientů s nemocnými plícemi to jimi navržená směs dokáže dělat mnohem lépe než samotný kyslík.

 

 

 

Pacienti s COPD mají problémy s výdechem. Vdechnutý vzduch jakoby byl v jejich plících uvězněn. Toto zadržování vzduchu vede k tomu, že se objem jejich plic zvětšuje. Přesto u těchto pacientů se jejich dušnost prohlubuje, nejprve při námaze, ale v pozdějších stádiích i v klidu. Postupně se dostávají do stádia, kdy nejsou schopni zvládat sebemenší fyzickou zátěž. Zrádné na tomto onemocnění je to, že funkční rezerva plic je veliká, výrazně převyšuje naše běžné požadavky. Onemocnění tak vzniká pomalu a plíživě a problém si uvědomíme většinou až v pokročilých stádiích onemocnění.

 

 

Z kanadských pokusů na lidech vyplynulo, že ze čtyř zkoumaných směsí se u pacientů podrobených zátěžovému testu, nejvíce osvědčila koncentrace kyslíku a helia v poměru 40:60. Pokud vztáhli výsledky testů k naměřeným hodnotám při vdechování normálního vzduchu (21% kyslíku a 79% dusíku), potom se parametry plic pacientů s jednotlivými směsmi, ve kterých měnili poměr kyslíku a helia, měnily následovně:
Nepřekvapí, že zlepšení znamenalo pouhé obohacení vzduchu o kyslík. Poměr 40% kyslíku a 60% dusíku vedl ke zlepšení o 56%.
Nahrazení dusíku heliem se ukázalo jako blahodárnější. Směs kyslíku s heliem, kdy kyslíku bylo stejné množství jako je ho v normálním vdechovaném vzduchu  (21% kyslíku a 79% helia) vedlo u nemocných ke zlepšení o 116%.
Směs kyslíku s heliem v poměru 40% kyslíku a 60% helia, byla pro pacienty nejlepším řešením. Zlepšila jejich výsledky v zátěžových testech o plných 245%!

 

 

Kromě stávajících léků, kterými jsou bronchodilatancia ze skupiny beta2 agonistů, anticholinergik a metylxantinů, které nemocným s COPD rovněž usnadňují jejich úděl, dostávají lékaři v podobě upravené dýchací směsi, do ruky další mocný nástroj, který je schopen řešit akutní stav dusícího se člověka okamžitě a bez vedlejších nežádoucích účinků. 

 

 

Vadou na kráse kanadského sdělení je tak trochu fakt, že opomenuli sdělit, že objevili objevené. Potápěči už dávno vědí, že jejich „heliox“, v němž je dusíková složka vzduchu nahrazena heliem, je čtyřikrát řidší než vzduch, a že je tedy čtyřikrát snazší ho dýchat.

Pro potápěče to není žádné překvapení, neboť vědí, že jim tato směs umožňuje v hloubkách dýchat s menším výdejem energie. Kromě potápěčů si toho povšimli (již před dvěma lety!) i francouzští lékaři z Bel Air Hospital v Mettách. A také jejich britští kolegové z Royal Hallamshire Hospital v Sheffieldu. Oba týmy navrhli vdechování helioxu jako vhodné řešení při akutních stavech u nemocných s astmatem. Evropští lékaři tedy Kanaďany předběhli o několik let. I oni srovnávali různé směsi na pacientech zátěžovými testy. Evropští vědci sledovali, kolik jsou pacienti schopni ujít, jak mají okysličenu krev a jak obtížné je pro ně dýchat po námaze. Srovnávali heliox 21 a heliox 28, což neznamená nic jiného, než že porovnávali směsi s 21% kyslíku se směsí o 28% kyslíku. V obou případech byly dusíkaté složky nahrazeny heliem. Jako nejlepší kombinace Evropanům vyšla směs označovaná potápěčskou hantýrkou jako heliox 28. Tedy směs, která má 28% kyslíku a 72% helia.

Abychom ale Kanaďanům nekřivdili přespříliš, je třeba uznat, že poznání o něco málo posunuli dál. Vyšší zastoupení kyslíku ve směsi s heliem, a sice při hodnotě 40: 60, se zdá být pro pacienty, kteří lapají po dechu, ještě účinnější. Nezbývá než doufat, že potvrzení tohoto poznatku z více stran, přispěje brzo k rozšíření potápěčských praktik i do našich zdravotnických zařízení.

 

Pramen: University of Alberta