Vznik živočichů halí nejedna záhada. V roce 1998 se vědcům zdálo, že mají v rukou klíček, kterým si otevřou cestičku k mnoha tajemstvím. V čínské lokalitě Doushantuo byly objeveny fosílie oplozených vajíček a embryí bezobratlých živočichů staré přinejmenším 580 milionů let. Vajíčka byla připsána tvoru s vědeckým jménem Megasphaera. Embrya měla patřit živočichovi s vědeckým jménem Parapandorina. Dělení zárodků a jejich vývoj byl zachycen ve fosíliích jako na momentce. Vědci řvali blahem.
Teď možná řvou vzteky. Tým vedený Jakem Baileyem z University of Southern California došel k závěru, že ve fosíliích nejsou vajíčka a embrya, ale že jde o fosílie poměrně velkých bakterií rodu Thiomargarita, jejichž dnešní příbuzní obývají mořské dno u břehů Namibie a v Mexickém zálivu. Tyto bakterie čerpají energii z oxidace síry a velikostí, tvarem a mnoha detaily buněčné stavby se nápadně podobají fosíliím údajných vajíček megasphaery a embryí parapandoriny.
To co vypadá jako doklad buněčné dělení embrya na 2, 4, 8, 16, 32 a 64 a někdy ještě na mnohem větší počet buněk, bylo původně považováno za fosílie kolonií zelených řas. Teprve později v nich vědci uviděli embrya. Ve tvaru jednotlivých buněk viděli důkaz, že buňky neměly tuhé stěny, jak je běžné u řas, ale byly „měkkostěnné“.
Bailey ale dokládá, že stejná „pružná deformace“ je patrná u thimargarity. Četné vakuoly patrné v mikrofosíliích se v buňkách sirných bakterií vyskytují rovněž. Fosílie se nachází v usazeninách fosfátu vápenatého a jsou velice hojné. V některých místech zabírají převážnou část usazeniny. Podle Baileye to není náhoda, protože Thiomargarita dokáže vysrážet fosfáty z vody. V tomto případě se bakterie vysráženým fosfátem samy doslova pohřbily a díky tomu se jejich fosílie zachovaly.
Vysvětlila se tak záhada chybějících „rodičů“. Mnozí vědci se šťouralsky domáhali odpovědi na otázku, kde jsou dospělé megasphaery a parapandoriny, když jsou všude marky jejich vajíček a embryí.
Objevily se ale další záhady. Současné bakterie rodu Thiomargarita nevytvářejí kolonie o více než osmi buňkách. Ale některá „embrya“ jsou složena ze stovek buněk. Thiomargarita má vakuoly jen na povrchu buněk, zatímco fosílie embryí mají vakuoly v celé buňce. U údajných embryí parapandoriny byly pozorovány ostatky buněčného jádra. A Thimargarita jako každá jiná slušně vychovaná bakterie buněčné jádro samozřejmě nemá.
A tak se možná dočkáme další práce, která dokáže, že fosílie z čínského Doushantuo nejsou ani řasy, ani embrya živočichů ani bakterie, ale něco úplně jiného. Jedny jediné fosílie a kolik krásných, průlomových a převratných objevů se na nich dá pořád dokola dělat. Není to nádhera?
Pramen: Nature