O.S.E.L. - Jak jsme příbuzní?
 Jak jsme příbuzní?
Nové porovnání sekvencí lidské a zvířecí DNA prokázalo, že jsme si méně příbuzní než se doposud soudilo.


V době, kdy končil jeden z nejdražších výzkumných projektů všech dob – přečtení lidského genomu nazývaný „HUGO“, začali výzkumníci porovnávat náš genetický kód se zvířecím. Ukázalo se, že máme mnoho společných sekvencí párů bází s myším genomem. Následovalo srovnání s lidoopy, skotem… Věci se chopili novináři a módním se stalo srovnávat pána tvorstva s červy. Vysvětlováním toho, které části genomů se porovnávají, si hlavu příliš nelámali a tak veřejnost snadno podlehla euforii všeobjímající vzájemné genetické druhové podobnosti a byla ochotna štědře financovat i projekty typu - využití opic a prasat jako dárců srdcí, jater, plic…. O brzkém masové uplatnění zmíněných „náhradních dílů“ pochyboval jen málokdo. Pro obhajobu zmíněných projektů se argumentovalo údajem, který byl předpokládán jako dokázaný fakt: 98,5 procent lidské DNA se shoduje s DNA šimpanzů. Podle nových výzkumů, provedených v kalifornském Technologickém institutu, jsou ale rozdíly třikrát větší! Tedy nikoli odlišnost pouhého jednoho a půl procenta nás dělí od našich nejbližších příbuzných, rozdíl je více než pětiprocentní. Se šimpanzem máme shodných necelých 95 procent DNA.
Jsme si méně příbuzní, než se soudilo!


Darvinova evoluční teorie o vývoji druhů těmito novými výsledky z kalifornského Technologického institutu a Baylorovy lékařské fakulty v texaském Houstonu, dotčena není, lze se ale domnívat, že se budou opravovat i nedávno publikované výsledky naší příbuznosti s myšmi a krávami. Dost možná, že ani právě nyní opravená hodnota podobnosti s lidoopi není ještě konečná, neboť stávající výsledky vychází z porovnání pouhého jednoho milionu stavebních jednotek DNA (bází). Ve skutečnosti mají lidský i opičí genom těchto bází tři miliardy.

Komentář:
Jako pracovník s praktickými zkušenostmi v oblasti molekulární genetiky si troufám o validitě výše uveřejněných faktů, převzatých z odborného časopisu New Scientist, vyslovit vážné pochybnosti. Předpokládám brzké navrácení stupně podobnosti genomů lidského, opičího i skotu, a to směrem k původně publikovaným hodnotám. K vyvození tohoto závěru mne opravňuje vlastní pozorování na souboru tří téměř dospělých lidských bytostí, na něž mám geneticky potvrzené otcovství.

Autor: Josef Pazdera
Datum:27.02.2003