Pojem „evoluce“ kupodivu nepatří jenom biologům. V objemných encyklopediích je několik dalších konkrétních významů odvozených od latinského „evolutio“. Obecně vzato, evoluci má úplně cokoliv s unikátní historií, co se postupně mění v čase, je úplně jedno, jestli to hmotné či nehmotné, jestli žije nebo ne. Proto například prostá otázka, zda někdo „věří v evoluci“ vzbuzuje úsměvné rozpaky, je to totiž stejné jako ptát se, zda dotyčný věří na duhu nebo kilogram.
Kromě biologie, kde si evoluce nadšeně užívá, tenhle pojem milují třeba astronomové. Zdomácněl v označení vývoje či evoluce hvězd (stellar evolution) i galaxií (galaxy evolution). Projekt velkého mezinárodního týmu 53 astronomů ukazuje, že to nejspíš není jen letmé přirovnání, ale že astronomické a biologické procesy mají možná leccos společného. Stejně jako biologové, i astronomové řeší otázku, jakou roli v evoluci hraje zděděná informace a jakou okolní prostředí (nature vs. nurture). V jejich případě jde o evoluci galaxií a celá záležitost hraje klíčovou roli v soudobých kosmologických teoriích.
Badatelé v rámci projektu VIMOS VLT Deep Survey sledovali 6582 různě vzdálených a dobře pozorovatelných galaxií s velkým rozmezím rudého posuvu (mezi 0 a 5) pomocí zařízení VIMOS (Visible Imager & Multi-Object Spectrograph). VIMOS pracoval v rámci systému Very Large Telescope organizace ESO (European Southern Observatory), čili propojené soustavě 4 optických dalekohledů v chilské poušti Atacama, konkrétně na dalekohledu Melipal. VIMOS je velmi čilý, dokáže zaznamenat spektra ve viditelné oblasti elekromagnetického záření až pro 1000 objektů zároveň. Zajímalo je, jak se mění charakteristiky galaxií s jejich věkem, v závislosti na prostředí, v němž se nalézají a ve vztahu k jejich svítivosti. Autoři postupně vytvořili obsáhlý trojdimenzionální atlas studovaného výseku vesmíru, zahrnující objekty staré až 9 miliard let.
Astronomický slang rozlišuje galaxie mimo jiné podle „barvy“. V galaxiích označovaných jako „červené“, se nové hvězdy rodí jen zřídka, nebo vůbec ne. Naopak v „modrých“ galaxiích se hvězdy rodí jako na běžícím pásu. Zároveň existuje nápadný vztah mezi barvou galaxií a jejich okolním prostředím. Modré galaxie bývají samotářské, kdežto červené galaxie mají sklon být v hustých kupách galaxií.
Postupně se ukázala velmi zajímavá věc. Vztah mezi „barvou“ a hustotou galaxií, který podle astronomů dobře popisuje závislost charakteristik jednotlivých galaxií na prostředí byl hluboko v minulosti, v době před 7 miliardami let, kdy po naší hvězdné soustavě nebylo ještě ani stopy, podstatně jiný, než je dneska.
Autoři nakonec dospěli k názoru, že galaxie, tak jak je vidíme my, vznikly evolucí ovlivněnou „genomem galaxií“ čili vlastnostmi, které měly ve vínku od svého vzniku a zároveň i pod vlivem prostředí, v němž se konkrétní galaxie ocitla. Tím i astronomové, stejně jako biologové, dospívají k vcelku pochopitelnému řešení, které nikoho neurazí. Otázkou zůstává, co je významnější, to je ale samozřejmě zatím obtížné rozlousknout.
Výsledky podporují evoluční scénář, podle něhož jsou vznik hvězd a s ním svázaná spotřeba mezihvězdného plynu intenzivnější ve svítivějších objektech a v prostředích s vyšší hustotou. Z toho důvodu dnes po miliardách let proběhlé evoluce galaxií pozorujeme vznik nových hvězd v méně svítivých galaxiích a v oblastech s nižší hustotou prostředí.
Pramen: Astronomy & Astrophysics 458: 39-52, Wikipedia.