Shromažďování kamenů je odnepaměti součástí naší kultury. O takových nálezech se soudilo, že se zachovaly proto, že je naši předci nashromáždili, aby je přetvořili do nástrojů, ale že to zřejmě z nějakých důvodů to nestihli. Možná tomu bylo ale také jinak, neboť se často jedná o určitou velikost. Za vším by také mohl být pouze náš podvědomý cit pro ideální projektil. Tuto myšlenku propagovanou Alanem Cannelem,  z brazilského univerzitního města Curtiba, podporují některá fakta.  Pokus ukázal, že pokud jsou  mladí muži postaveni před úkol hodit kámen s cílem zasáhnout cíl a způsobit tam co možná největší škodu, instinkt je vede k tomu, aby si z hromady kamenů o hmotnosti od 180g do dvou kilogramů, vybírali ty, jejichž hmotnost je přibližně 480 gramů.

Analýza mechaniky pohybu, založená na délce paže a síle, kterou dokáží vyvinout svaly mužů, ukázala, že to je právě ta hmotnost, kterou člověk dokáže vymrštit největší silou. Ostatně většina dnešních granátů má také kolem půl kila. Podle dnešních pravidel má mít míč na házenou mužů 455g. Naše hluboce zakořeněná obliba předmětů o hmotnosti kolem půl kg zřejmě také vysvětluje proč koloniální váhová míra - libra má 454g.

Literární záznamy z míst archeologických nálezů ze sídlišť různých epoch svědčí o nálezech kamenů o hmotnosti blízké půl kilogramu,  které ale nebyly přetvořeny do žádných předmětů. Pokud se přikloníme k myšlence, že by to mohly být pozůstatky skladů zbraní, nejenže můžeme tyto údaje využít ke studiu vzrůstu prehistorických hominidů, ale mohou vrhnout nové světlo i na naše minulé počínání. Hromady šutrů syslované pravěkými hominidy tedy mohou být jak dokladem těžkých vzájemných soubojů, tak dokladem toho, že schopnost efektivně házet spolu s uměním napáchat protivníkovi co nejhorší zranění, bylo nutností a předpokladem přežití. Je možné, že by náš mozek si některé evoluční zkušenosti z uvedeného období stále ponechával?