Tyto ploštice, anglicky nazývané "Giant Water Bugs", česky mohutnatky, patří do čeledi Belostomatidae (mohutnatkovití) infrařádu Nepomorpha. Jsou to až 10 cm dlouzí dravci, kteří si poradí jako s kořistí nejen s ostatním vodním hmyzem, ale dokážou napadnout a přemoci i drobné vodní obratlovce. Jejich rozšíření zahrnuje skoro celý svět, ve střední Evropě se ale nevyskytují.
Samci mohutnatek mají mnohem těžší život, než samicemi „krmení“ samci hladinatek druhu Phoreticovelia disparata, o kterých byl na Oslu vystaven článek nedávno. Nejenom že je samice nekrmí, ale musí se starat i o své početné potomstvo. To mezi plošticemi čeledi Belostomatidae není nic zvláštního – samice zde normálně kladou vajíčka na záda samečků, kteří vajíčka nosí než se z nich vylíhnou larvy prvního instaru (larválního stádia).
Během reprodukční sezóny zvládnou odnosit až 4 snůšky. Samice zástupců rodu Lethocerus ale kladou vajíčka nad hladinu na různé kmeny či stonky rostlin vyrůstajících z vody. Tím pro ně končí starost, a na řadě jsou samci. Vajíčka jsou nad vodou ohrožena suchem, a starostlivý otec je pečlivě polévá vodou. Jeho úloha je natolik důležitá, že to vnímají i samice. Kladou totiž vajíčka jen v přítomnosti samce, a pokud je jim samec násilně odejmut, klást přestanou. Kromě sucha je celá snůška ohrožena i nejrůznějšími predátory, a kupodivu i samicemi téhož druhu, které o ni nemají mateřské zásluhy. Pokud samice narazí na cizí snůšku, zničí ji a téměř ihned naklade vlastní vajíčka. Podle výsledků laboratorního sledování se zdálo, že samci si toto jednání nenechávají líbit, a vajíčka brání. V akváriích ovšem samozřejmě nejsou přirozené podmínky, a jak se chovají mohutnatky druhu Lethocerus deyrolli v přírodě nebylo jisté.
Shin-ya Ohba a Kazumasa Hidaka z Enime University z Hojo spolu s Masami Sasaki z tokijské Tamagawa University se pokusili způsob reprodukční strategie tohoto druhu ověřit i v přírodě. A skutečně, samci celou dobu než se vajíčka vylíhnou zůstávají poblíž, polévají celou snůšku a aktivně zastrašují potencionální nepřátele.
Neméně zajímavé je ale chování čerstvě se vylíhnuvších larev. Tito malí dravci se po koordinovaném líhnutí shromáždí na hladině kolem „rodného stonku“ kde je samec dále hlídá. Dokonce, pokud samec pod hladinou zamíří k rostlině opodál, potomstvo jej hromadně následuje.
Hejno malých mohutnatek se většinou do 24 hodin po vylíhnutí rozptýlí, což je i signál pro samce, že hlídání je už zbytečné. Nymfy mohutnatek jsou však dravé a hladové, a začínají shánět potravu už zhruba 12 hodin po vylíhnutí. Skupina nahloučených dravých sourozenců přímo vybízí ke kanibalismu, který je u vodních ploštic poměrně běžný. Přesto se v průběhu této sourozenecky pomístně soudržné životní fáze kanibalismus příliš neprojevuje. Japonští vědci různě starým skupinám vyhladovělých larev mohutnatek Lethocerus deyrolli nabízeli buď jiné stejně staré mohutnatky nebo pulce rosničky Hyla japonica (jejich přirozenou kořist). Zjistili, že nymfy mohutnatek mají vyvinut mechanismus, který jim během prvních 3 dní života brání napadat své sourozence. Larvy tak během prvních 3 dní života jednoznačně preferují jinou kořist. Po 72 hodinách, kdy už jsou v přirozených podmínkách malé mohutnatky rozptýlené po okolí, se zmíněná preference potravy neprojevuje a larvy napadají své sourozence s obdobnou frekvencí jako pulce. Takový mechanismus účinně brání přemnožení mohutnatek v malých nádržích, kde by měly málo potravy. Zároveň však chrání před kanibalismem, tj. rizikem likvidace vlastními sourozenci během prvních chvil života, kdy je z hlediska otcovské ochrany vysoká hustota potomků v prostoru velmi žádoucí.
Zdroje:
Entomol Science 9: 1 – 5 (2006), doi:10.1111/j.1479-8298.2006.00147.x
Journal of Ethology 9: 25–29 (1991), doi: 10.1007/BF02350293
Journal of Ethology 7: 133-140 (1989), doi: 10.1007/BF02350035