Hirschův index v sobě odráží fakt, že výsledky vědecké práce ožívají pouze v případě, že jsou publikovány ve vědeckém časopisu. To však nestačí. Kvalitu a význam objevu naznačuje i počet vědců, kteří se na daný článek odvolávají ve vlastních pracích. Není to absolutně objektivní kritérium. Například slavnou práci o dvojité šroubovici vědecká veřejnost dlouho ignorovala a odvolávat se na ni začala až po roce 1962, když Watson, Crick a Wilkins dostali za objev dvojité šroubovice Nobelovu cenu. Do té doby se dvojitá šroubovice nedostávala ani do specializovaných monografií. O učebnicích genetiky nemluvě. A kdy zažila stať o dvojité šroubovici největší vědeckou popularitu a sklidila nejvíc citací? V roce 2003, když se o ní mluvilo v souvislosti s padesátiletým výročím objevu struktury DNA.
Ale vraťme se k Hirschovu indexu. Ten se určí tak, že vědec sepíše seznam všech svých publikací a u každé zaznamená, kolikrát ji citovali jiní vědci. Publikace sestaví od té nejčastěji citované až po ty, po kterých neštěkl pes. A pak počítá. Je jeho třicátá nejcitovanější práce citována aspoň třicetkrát? Pak je Hirschův index jeho vědecké výkonnosti roven třiceti. Možná ale zjistí, že už jeho desátou nejcitovanější práci citovalo jen deset kolegů. Potom je jeho Hirschův index roven deseti.
Absolutní vědecké špičky mají Hirschův index vyšší než sto, přičemž pro universitní kariéru bývá považován za dostatečný index kolem 12 až 14.
Zdá se, že Hirschův index je především u starších vědců objektivním kritériem kvality jejich práce. Nejvýše vyšplhají ti, kteří mají mnoho a často citovaných prací. Jedna „trefa do černého“ nikomu nepomůže, i kdyby byla citována třeba tisíckrát. S Hirschovým indexem si nepomůže ani ten, kdo sype z rukávu jednu publikaci za druhou, ale jeho práce nikoho nezajímají a nikdo se na ně neodvolává.
Přesto se s uplatněním Hirschova indexu pojí jedno velké riziko. Představme si vědce se silnými ambicemi a slabším charakterem, který se domůže postavení vedoucího týmu. Třeba i proto, že charakternější kolegové o tento post nestáli. Pak hrozí, že se šéf nechá od podřízených připisovat jako spoluautor publikací, k jejichž vzniku nijak nepřispěl. Představme si, že tento ambiciózní bezpáteřník velí desítce vědců, z nichž každý publikoval tři práce, jimž se dostalo nejméně třiceti citací. Bezskrupulózní šéf získá třicet prací citovaných nejméně třicetkrát. Jeho Hirschův index se vyšplhá nad třicet. Na první pohled to pak vypadá, že vede tým plným právem, protože je bezkonkurenčně nejvýkonnější vědec.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Vědcům ne. Žertem říkají: Pokud se v poděkování na konci vědecké studie objeví konstatování: Děkuji Johnu Blackovi za pomoc s experimenty a Mary Smithové za podnětné diskuse. Pak to ve skutečnosti znamená: John Black provedl veškeré pokusy a Mary Smithová mi vysvětlila, o co v nich šlo.
A příklad ze života? Americký biolog Gerald Schatten je jedním z hlavních autorů článku otištěného v prestižním vědeckém týdeníku Nature, v kterém tým jihokorejského biologa Woo Suk Hwanga v roce 2005 ohlásil narození prvního klonu psa - afghánského chrta Snuppyho. Hwang byl později usvědčen z vědeckých podvodů. Snuppy ale obstál. Je pravý. Pochyby panují jen o zásluhách Geralda Schattena na vzniku psího klonu. Jeho podíl spočíval v tom, že opravil angličtinu v hotovém rukopisu a doporučil, aby Snuppyho pro článek vyfotil profesionální fotograf. Nedalo mu to tedy moc práce a Hirschův index si navýšil prakticky zadarmo.
Článek je částí textu, který zazní v pořadu Vstupte! na českém rozhlasu Leonardo v pátek 8. prosince 2006 v 11:00.
Pro zájemce o další informace o Hirschovu indexu doporučujeme článek: Faktor I. : Hirschův index a česká věda. Vesmír 85 (9), 555-556, 2006.