Každý z nás má v trávicím traktu asi kilo a půl bakterií. Těžko by se nám bez nich žilo. Pomáhají nám trávit potravu, vyrábějí pro nás životně důležité látky a rozkládají toxiny, jež se nám dostaly do těla. Člověk ale žije ve stále sterilnějším prostředí, konzumuje stále čistší potraviny a přísun bakterií vázne. Podle některých odborníků vděčí lidé za některé zdravotní potíže právě tomu, že nemají v útrobách dostatečně početnou a pestrou „mikrobiální zoo“.
Lékem na „mikrobiální manko“ by mohly být bakterie, které pravidelně konzumujeme s některými mléčnými výrobky, např. s jogurtem nebo kefírem. Ti, kdo nechtějí nic ponechat náhodě, vsázejí na tzv. probiotika, což jsou kultury živých bakterií připravené speciálně pro nápravu nerovnováhy mezi bakteriemi v našich útrobách.
Řada odborníků je k účinku probiotik skeptická. Složení naší „mikrobiální zoo“ je hotové už v raném dětství a v pozdějším věku už je nelze příliš měnit. Dávka probiotika představuje proti armádě bakterií v lidském střevu jen kapku v moři. Co zvládne taková hrstka proti „domácímu davu“ mikrobů? A jak dodané bakterie vlastně působí? Ovlivňují organismus hostitele přímo a nebo spolupracují s mikrobiálními „starousedlíky“? Opravdu nám mohou probiotika pomoci? Zabírají každému?
Tým amerických vědců vedený Jeffreyem Gordonem z University of California v Davisu zveřejnil na stránkách vědeckého časopisu PLoS Biology výsledky pokusů, které přinášejí některé odpovědi na výše uvedené otázky. Vědci využili myší, které nemají ve střevě vůbec žádné bakterie a nasadili jim do vnitřností lidskou bakterii Bacteroides thetaioatomicron. K tomu myším přidali ještě bakterii Bifidobacterium longum, která se vyskytuje v lidském trávicím traktu jen v malé míře a používá jako probiotikum.
Vědci sledovali vzájemnou souhru triumvirátu tvořeného myší a bakteriálním tandemem a zjistili, že se vzájemně velmi silně ovlivňují. V přítomnosti probiotické bakterie dokázal Bacteroides thetaioatomicron trávit cukry, které jsou pro něj jinak nestravitelné. Probiotická bakterie je ke svému bakteriálnímu partnerovi galantní. Přestává zpracovávat cukry, které má v oblibě Bacteroides thetaioatomicron a pouští se do cukrů, které za obvyklých okolností sama nijak zvlášť nepreferuje. Podobný efekt na rozšíření cukerného jídelníčku bakterie Bacteroides thetaioatomicron měl i přídavek další probiotické bakterie Lactobacillus casei. Je zajímavé, že bakterie Bifidobacterium animalis, jež patří do velmi blízkého příbuzenstva probiotických bakterií, podobné účinky nemá.
Zajímavé bylo sledovat, jak se mění pod vlivem bakterií funkce myšího střeva. Tandem tvořený bakteriemi Bacteroides thetaioatomicron a Bifidobacterium longum měnil aktivitu genů v buňkách střevní sliznice. Kromě jiných byly mobilizovány i geny, které mají na starosti imunitní obranu.
Situace v lidském střevě může být na hony vzdálená poměrům, jaké vládly v útrobách pokusných myší. Přesto je studie Gordonova týmu vítána jako jeden z prvních velmi solidních pokusů o zjištění, zda a jak probiotika vůbec fungují.
Pramen: PLoS Biology