Galaxie NGC 1316 je obří eliptickou galaxií, která od nás leží ve vzdálenosti 80 miliónů světelných roků. Při pohledu ze Země ji na obloze nalezneme v souhvězdí Pece (Fornax). Nachází se zde čtvrtý nejsilnější rádiový zdroj na obloze nesoucí označení Fornax A. Astronomové se domnívají, že galaxie v minulosti prodělala srážku s jinou, spirální galaxií.

 

 

Jihoafrický amatérský astronom Berto Monard v této galaxii objevil během pěti měsíců hned dvojici supernov. První z nich SN 2006dd spatřil 19. června, druhou SN 2006mr 5. listopadu. Na galaxii se poté zaměřila i kosmická observatoř Swift a získala její snímky v ultrafialovém a rentgenovém oboru elektromagnetického spektra. Na přiloženém portrétu galaxie je patrné její jasné jádro uprostřed, které je z obou stran obklopené stále ještě zářícími supernovami. Tu dřívější nalezneme jako nažloutlou skvrnu vpravo, mladší supernova je vlevo uprostřed. Dalším jasným objektem dále vlevo od středu galaxie je hvězda z naší Mléčné dráhy, která se shodou okolností na obraz galaxie NGC 1316 promítá.

 

 

Dvě supernovy v jedné galaxii během necelého půl roku, to už je poměrně neobvyklý úkaz. Zvláště, připočteme-li si k tomu ještě další dvě nedávné hvězdné exploze ve stejné galaxii (v letech 1980 a 1981), dostáváme se k velmi vysokému číslu čtyř supernov za 26 let. Typické velké galaxie totiž obvykle vykazují kolem tří supernov za celé století.

 

 

 

Dávné splynutí dvou galaxií může s neobvyklým tempem explozí supernov souviset. Srážky galaxií v nich obvykle „zamíchají“ prachem a plynem takovým způsobem, který spustí mohutnou tvorbu nových hvězd. Mezi nimi samozřejmě i hvězd hmotných, které později vybuchují jako supernovy. A jak ostatně říká i Peter Brown (Pennsylvania State University, State College), „když zde více hvězd vzniklo, tak jich tady také více bude zanikat.“

 

 

Na druhou stranu i vědci připouští, že se může jednat o šťastnou shodu okolností. Pokud pozorujeme velké množství galaxií a hledáme v nich supernovy, větší část se jich bude chovat „spořádaně“ a počty supernov budou průměrné. Nalezneme ale mezi nimi i ty, které budou neobvyklým počtem supernov náhodně vyčnívat, na což upozorňuje i další člen vědeckého týmu John Nousek ze stejné university.

 

 

Dávné splynutí dvou galaxií spojené s rychlou tvorbou nových, hmotných hvězd které nyní explodují jako supernovy ale nemůže dost dobře vysvětlit jinou skutečnost. Všechny čtyři hvězdné exploze v NGC 1316 totiž vykazují spektra supernov typu IA. Tento typ supernov není spojen s těžkými hvězdami ale naopak jsou v nich zapojeny „lehké“ hvězdy typu bílý trpaslík. Pokud se tato trpasličí hvězda nachází v dvojhvězdném systému nasává od svého průvodce hmotu. Po dosažení kritické hmotnosti dochází k jejímu gravitačnímu kolapsu do neutronové hvězdy a odvržení vnější obálky, což můžeme pozorovat právě jako explozi supernovy.

 

Neexistuje přitom důvod domnívat se, že při splynutí galaxií vzniká vyšší než obvyklé množství bílých trpaslíků. Pro jejich vyšší četnost je nutno hledat jiné vysvětlení.

Astronomové zatím hledají vysvětlení těchto pozorovaných skutečností.

 

Zdroje:
Pennsylvania State University
NewScientist.Com