Na stránkách prestižních vědeckých týdeníků Nature a Science je zveřejnili němečtí genetici pod vedením Svanteho Pääba z Ústavu Maxe Plancka a americký tým vedený Edwardem Rubinem z Lawrence Berkeley National Laboratory.

 

Oba druhy člověka se potkaly před 40 tisíci roků, když na své pouti z africké kolébky lidstva dorazili do Evropy první pravěcí lidé Homo sapiens.

Jejich soužití s neandrtálci, kteří obývali Evropu a přilehlou část Asie už 400 tisíc let, patří  k nejzáhadnějším kapitolám z historie lidstva.

 

Jaké vztahy asi mezi pravěkými lidmi panovaly? Viděl vývojově pokročilejší Homo sapiens v neandrtálcích divou zvěř a hubil je napotkání? Nacházeli v sobě příslušníci obou druhů zalíbení a navzájem se křížili? Jisti si můžeme být jen tím, že neandrtálci nakonec zmizeli. Jedno z posledních útočišť jim poskytly před 24 tisíciletími jeskyně na Gibraltaru.
Výzkum DNA zatím neposkytl důkazy o tom, že se neandrtálci s lidmi Homo sapiens křížili. Americký paleoantropolog Erik Trinkaus však vidí doklad o míšení obou druhů v některých kosterních nálezech.

 

 

Patří k nim například ostatky pravěkého dítěte z portugalské lokality Lagar Velho a kostry dospělých nalezené v Mladečské jeskyni na Moravě nebo v jeskyni Pestera Muierii v Rumunsku.

 

Německý tým genetiků popsal pořadí zhruba milionu písmen dědičné informace, již se podařilo izolovat  z neandrtálské kosti nalezené v chorvatské jeskyni Vindija. 

 

Američané popsali „jen“ 66 tisíc písmen. Výsledky jejich bádání však zhodnocuje fakt, že se soustředili přednostně na úseky, které se zdají s ohledem na rozdíly mezi člověkem Homo sapiens a neandrtálcem rozhodující.

 

Němečtí genetici mají k dispozici dosud nezpracované informace o dalších čtyřech milionech písmen genetického kódu neandrtálců. Ve srovnání s třemi miliardami písmen, jež tvoří celou lidskou DNA,  se to může zdát málo. Přesto patří výsledky čtení neandrtálského genomu k obrovským úspěchům molekulární genetiky. Pravěká DNA je rozlámána na maličké kousky čítající nejvýše desítky písmen genetického kódu. Navíc jsou vzorky silně znečištěny DNA dalších organismů, půdními mikroby počínaje a vědci zkoumajícími pravěké kosti konče. To vše práci genetiků velice ztěžuje.

 

 

Vědci chtějí zkompletovat genom hned několika neandrtálců. Jejich porovnáním s DNA dnešních lidí by mohli s větší jistotou poukázat na ty části dědičné informace, které jsou zodpovědné za evoluční vzestup člověka. V tom jsou informace o dědičné informaci  neandrtálcích mnohem cennější než údaje o DNA evolučně mnohem vzdálenějších  šimpanzů. Definitivně by mohla být rozluštěna i otázka křížení našich předků s neandrtálci. Nové genetické výzkumy naznačují, že se v lidském genomu nacházejí geny zděděné po neandrtálcích. Pääbův tým je přesvědčen, že na stopy po křížení narazil v DNA neandrtálců, ale s definitivním verdiktem čeká na výsledky dalších analýz.