Industrializované země prošly obdobím, kdy použití azbestu zůstávalo nestoudně dlouho, legální i poté, co se již vědělo, že vdechování jeho vláken způsobuje smrtelné onemocnění plic (azbestózu) a rakovinu dýchacích cest.

Rentgen plic s azbestózou

Vyčištění kontaminovaného odpadu a půdy v okolí azbestových dolů, závodů, kde se s azbestem pracovalo ale také odpadu z budov, při jejichž stavbě bylo azbestu použito, je mnohem složitější, než pouhé sundání  eternitových desek ze střechy domu, nebo likvidace starých brzdových destiček z automobilů. Vlákénka azbestu jsou prakticky všudypřítomná a vzduchem se šíří při sebemenším závanu větru. V současné době prakticky neexistuje reálná možnost, jak tato místa dekontaminovat.

Geneticky modifikované mikroorganismy se dnes běžně používají k čištění půdy od rozlitých olejů, dobré výsledky jsou dosahovány i při jejich užití k čištění půdy a vody od toxických těžkých kovů. Například od  olova. Novým hitem v oblasti užitých biotechnologií má šanci se stát použití plísní k nápravě lidských omylů s azbestem.

Plísně  mohou půdu kontaminovanou azbestovými vlákny učinit bezpečnější. Tvrdí to Silvia Perotto  z univerzity v Turíně. Zmíněné výzkumnici se společně s týmem spolupracovníků podařilo získat plíseň, která umí dekontaminovat azbestem zamořenou půdu. Zmíněná plíseň leptá rozežírá toxickou část azbestových vláken. Výzkumný tým předpokládá, že lze geny odpovědné za  rozkládání azbestu, přenést do dalších půdních mikroorganismů.

Vlákna Azbestu

 Vlákna azbestu jsou toxická především proto, že obsahují železo. Vdechnutá vlákna azbestu s železem na povrchu poškozují buňky a způsobují v organismu formování vysoce reaktivních sloučenin zvaných volné radikály. O volných radikálech je známo, že poškozují genetický kód buněk a jsou spouštěcím mechanismem pro vznik nádorů. Pokud se z povrchu vláken azbestu odstraní železo, stává se „azbest“ významně méně nebezpečný. Naštěstí mnoho půdních mikroorganismů potřebuje železo k tvorbě energie. Některé z nich umí železo efektivně získávat (odklízet) také ze svého okolí. Přivlastňují si atomy železa z půdy,  koncentrují je a ukotvují na sloučeniny zvané siderophory. Umí to i houby, které nalezla Peroto se svými spolupracovníky. Některé houby dokáží odstraňovat železo z crocidolitu, jedné z nejnebezpečnějších sloučenin asbestu, vyvolávající zhoubné bujení. Od železa „svlečená“ vlákna azbestu již nejsou schopna vytvářet rakovinotvorné volné radikály. Nejlepším „sběračem“ železa se ukázala plíseň Fusarium oxysporum. Výzkumníci byli překvapeni, jak mnoho kovu dokázaly plísně z azbestu vydolovat. Některé kmeny dokázaly železo z azbestu „odsát“ již za 7 týdnů.

Spóry plísně Fusarium oxysporum

K efektivní dekontaminaci azbestu pomocí plísní přispívá i efekt „kabátu“. Plísně vážou vlákna azbestu do sítí svých tenkých vláken, takže se nemohou tak snadno uvolňovat do ovzduší a to ani v případě, když je s půdou (odpadem) nějak manipulováno.

Užití této metody v praxi je přitom velmi jednoduché a představuje pouze naočkování čištěného odpadu sporami plísně za současného dodání živin, které tyto plísně potřebují k životu.