Meteorický roj Leonid souvisí s kometou 55P/Tempel-Tuttle, která oběhne kolem Slunce jednou zhruba za 33 let. Při každém návratu do přísluní se z komety uvolní čerstvý materiál v podobě prachu a úlomků, který obohatí meteorický proud. Zpočátku je tento materiál koncentrovaný v malém objemu prostoru, ale postupem času se jednotlivé částice od sebe vlivem gravitace velkých planet i negravitačních sil vzdalují. Po několika desítkách až stovkách oběhů se tyto částice přiřadí do jakéhosi „pozadí“ příslušného meteorického roje, které je tvořeno materiálem víceméně rovnoměrně rozmístěným podél celé dráhy komety. Jsou to právě tyto částice, které jsou „zodpovědné“ za roční opakování meteorického roje.

 

 

V případě Leonid se Země s tímto meteorickým proudem setkává každoročně kolem poloviny listopadu. Obvykle se tento roj řadí mezi průměrné, jen s jednou či dvěma desítkami meteorů za hodinu. Pokud se ale naše planeta potká s hustším oblakem částic, které se ještě nestihly rozptýlit, máme šanci na zajímavější podívanou.

 

 

To se ostatně dělo právě na přelomu minulého a současného století. Mateřská kometa prošla přísluním v roce 1998 a od té doby se odehrálo několik velkolepých meteorických dešťů Leonid. Ten první hned v roce 1998 byl výjimečný velkým podílem hodně jasných meteorů, tzv. bolidů. V letech 1999 až 2001 se odehrály deště, při kterých hodinové počty meteorů dosáhly několika stovek a tisíců kusů. Naposledy se Leonidy předvedly v menší míře v roce 2002 a pak nastal pokles na obvyklou nízkou úroveň. Země se vzdálila hustším oblakům částic a zdálo, že na dlouhou dobu je s Leonidami konec.

 

 

Výsledky modelování vývoje drah částic vyvržených z komety při jednotlivých průletech kolem Slunce ale přinesly překvapení a naději pro pozorovatele i na letošní rok. Data nasvědčují tomu, že Leonidy mohou přinést i letos zajímavou podívanou.

 

 

Podle modelů různých odborníků se Země střetně s proudem částic, které byly z komety uvolněny v roce 1932. A nestane se tak poprvé. Už v roce 1969 tento proud způsobit menší spršku s minimálně 200 až 300 meteory za hodinu. Letos sice bude vzdálenosti Země od středu proudu téměř dvojnásobná, nicméně i tak předpovědi hovoří o 100 až 150 meteorech, které bude možnost spatřit během hodiny.

 

 

Zatímco na tomto se odborníci vcelku shodují, čas maxima činnosti se v jednotlivých modelech liší. Nicméně většina se jich shoduje v tom, že k nejvyšší aktivitě dojde v ranních hodinách středoevropského času v neděli 19. listopadu. Nejvýhodnější polohu mají pozorovatelé v západní Evropě a na východním pobřeží severní Ameriky. Ale i u nás bude v té době ještě Slunce pod obzorem a pokud bude přát počasí, meteory by měly být pozorovatelné. Časy maximální aktivity se pohybují od 5:45 do 7:30 SEČ.

 

 

Pro pozorování meteorů je optimální nalézt takové pozorovací stanoviště, které poskytuje výhled na tmavou, neosvětlenou oblohu, nejlépe co nejdále od rušivého osvětlení měst. A v letošním případě Leonid bude tato podmínka víc než žádoucí. Modely totiž ukazují, že Země se střetně především s menšími částicemi a výsledkem budou spíše slabší meteory. A takové ve světle měst nejspíše zcela zaniknou.