Kontroverze kolem „změny“ globálního je vlastně hezky poučná. Vyplatí se sledovat nejen prohlášení bulváru, který vyhlašuje konec světa v týdenních intervalech, ale i vědecké zpravodajství. Bývá pozoruhodné mrknout na samotné vědecké publikace, popřemýšlet, co vlastně sdělují a potom si prohlédnout jejich komentáře. Právě tohle výborně podává Michael Crichton v Říši strachu.
Recenze z něj za to dělají „kontroverzního autora“, s „pomateným světonázorem“, co považuje změnu klimatu za „mýtus“. Každé malé dítě přece ví, že lidé jsou špatní a svými špatnostmi ohřívají planetu.
Pěkný materiál pro interpretační čáry poskytnul nedávný výzkum vedený týmem mořských geobiochemiků v čele s Mirelou Dumitrescu. Předešlé výzkumy v Atlantiku napovídaly, že ve spodním Aptianu, což je prostřední období spodní křídy, celé trvající mínus 125 až 112 miliónů let, se nějak podezřele škubalo klima. Nebylo ale jasné, zda šlo o lokální záležitost Atlantiku, nebo zda dotyčná měření odhalovala něco globálního. Pro nějaké rozumnější závěry scházela zejména data z prostředka tehdejšího oceánu.
Badatelé v roce 2001 v rámci velkého projektu vrtů mořského dna vyrazili k podmořské plošině Shatsky Rise, ležící 1 600 kilometrů východně od Japonska v hloubce přes 3 kilometry pod hladinou. Shatsky Rise vznikla koncem období jury a její geologická povaha je sama o sobě zajímavá a doprovázená protichůdnými názory na její původ. Na místo připluli na vědeckém plavidle JOIDES Resolution, speciálně upraveném k průzkumným vrtům mořského dna.
Postupně se vrtadlem dostali až do hloubky 566 pod povrch dna. Odtud odebrali vzorky horniny, které posléze podrobili různým analýzám. Vzorky ze spodního Aptianu byly velmi bohaté na organický materiál. Analýzy obsahu uhlíku a dusíky vypověděly o změnách v cyklu uhlíku a ve fixaci dusíku ve společenstvech tehdejších organismů, což podle autorů ukazuje na změny klimatu v oné době.
Na získané vzorky horniny rovněž použili sofistikovanou moderní metodiku TEX-86, což je rafinovaný způsob, jak lze určit teplotu prostředí v minulosti pomocí analýzy složení membránových lipidů mořských „prokaryot“, konkrétně archeí ze skupiny Crenarchaeota. Před dvěma lety se zjistilo, že u těchhle mořských potvůrek lineárně vzrůstá množství cyklopentanových struktur v buněčné membráně, čímž si regulují její vlastnosti. Dá se to zjistit i ve fosilním materiálu a můžeme tak odhadnout teploty tehdejšího ocenánu. Tato metodika například umožnila zjistit, že povrchové teploty oceánu v dnešní Arktidě byly na konci křídy plus 15 °C, zatímco dnes jsou taky 15 °C, ale minus. Svět se tehdy kupodivu nevypařil.
Tex-86 ve vzorcích ze Shatsky Rise ukázala, že teplota povrchu tropického oceánu ve spodním Aptianu slušně lítala mezi teplotami 30 a 36°C, se dvěmi význačnými epizodami náhlého ochlazení o 4 °C. K tomu je dobré si uvědomit, že dnešní teplota povrchových vrstev tropického oceánu se pohybuje někde mezi 29 a 30 °C a že teplota tropického moře je rozhodně konzervativní klimatický ukazatel. Jinými slovy, třeba teploty na kontinentech musely lítat mnohem víc.
Tolik tvrdá data. Pokud jde o interpretace, sami badatelé nejprve konstatují, že je to závažný problém pro jakoukoliv předpověď klimatických změn. Velké změny klimatu v minulosti podle nich ukazují klima jako divou šelmu, jejíž chování je velmi obtížné předvídat. To je velmi zajímavý postřeh. Je až zarážející, že konzervativní kritici globálního oteplování a zelení alarmisté podsunují posluchačům vlastně totéž. Země se nikdy moc neměnila, klima vždy bylo pěkně klidné, stálé. Liší se vlastně jen tím, že alarmisté navazují tvrzením, že se teď vše pokazilo kvůli ošklivé civilizaci. To je přesně důvod, proč se v kontextu globální změny klimatu příliš nemluví o ledových dobách, ke kterým dochází již dlouho, lidé se na nich prokazatelně nepodílejí a klima se při nich mění nesrovnatelně brutálněji než pamatuje moderní civilizace. Nehodí se to do krámu.
Alarmisté rádi předvádějí kontroverzní „hokejový“ graf teploty klimatu, rovnou čáru krásně stabilního klimatu do minulosti, jakoby hodně hluboké a poté strmý nárůst teploty v dnešní době, za který můžeme my. Stejně jako ledové doby jsou pro alarmisty tabu další pozoruhodné klimatické příhody kolísání klimatu, k nimž došlo velmi nedávno a pro něž existuje řada přesvědčivých dokladů, jako Holocénní klimatické optimum, Malá doba ledová nebo Středověké klimatické optimum. Buď se o nich nemluví vůbec nebo se odbudou vágní hláškou, že šlo jen o lokální záležitosti nebo snad jen chyby měření.
Naměřená data z Aptianu se raději nezpochybňují, bylo to už přeci jen dávno, ale využijí se, aby jakoby potvrzovala zhoubný vliv člověka na klima. Autoři své výsledky dále komentují tak, že pozorované události „zřejmě“ způsobily skleníkové plyny a odkazují na to, že v křídě bylo v atmosféře hodně oxidu uhličitého. Z jejich dat ovšem nic takového ani nepřímo nevyplývá, možných věrohodných vysvětlení pozorovaných změn klimatu je víc. Oxid uhličitý je ale populární. Dnešní „změna klimatu“ je podle nich něco úplně jiného, mnohem závažnějšího, protože je „nepřirozená“, „rychlá“, atd. Přitom sami neví, co se vlastně tehdy stalo, jak rychle k tomu došlo, nic konkrétního. A je jim úplně jedno, že dnešní pozorovatelné klimatické změny jsou proti těm v Aptianu směšné. Ideologická mašina jede na plné obrátky – ano, v minulosti docházelo k velkým změnám, klima tedy není stabilní, pozor na to, i když je to normální. A ano, dnes je to určitě úplně jiné a mnohem vážnější, může za to člověk, protože je zlý.
Pramen: Geology online DOI: 10.1130/G22882.1