Efektu vnímání neviditelných obrázků využívají někteří vtipálci, ale též chytráci z marketingu v tzv. efektu 25. snímku. Tím se má na mysli, že pokud do běžného filmu, který obsahuje 24 snímků/s vložíme ještě jeden (např. s reklamou na pivo), vědomě tento snímek nezaznamenáme, nicméně jako by náhodou dostaneme žízeň.
Vzhledem k tomu, že se takovéto reklamě nelze bránit, je zakázána. „Neviditelné“ obrázky jsou však také středem zájmu vědců, kteří tímto způsobem studují zaměřování vizuální pozornosti.
V prvním listopadovém čísle odborného časopisu Proceedings of National Academy of Science uveřejnil tým dr. Shenga He z University of Minnesota výsledky své studie, která se zabývá zaměřováním pozornosti na emocionálně zabarvené „neviditelné“ obrázky v souvislosti s pohlavím a sexuální orientací. „Neviditelností“ mají autoři na mysli potlačení vědomého vnímání daného obrázku. K tomu použili zajímavý trik. Po velmi krátkou dobu (800 ms) ukázali testovanému jedinci do jednoho oka pár obrázků tvořených barevnými čtverečky a do druhého oka na jedné straně opět čtverečkovaný obrázek a na druhé straně obrázek nahého muže či ženy. Díky našemu stereoskopickému vidění je za takovýchto podmínek vědomé vnímání nahého obrázku potlačeno a testované osoby vnímají pouze čtverečkovaný šum. Po každém neviditelném obrázku výzkumníci promítli po 100 ms. malou pruhovanou skvrnu, která byla pootočena buď vpravo či vlevo a úkolem testovaného jedince bylo zmáčknout pravé či levé tlačítko. Vědci mají za to, že pokud daný stimul (tj. nahý obrázek) vzbudí pozornost, je reakce na pruhovanou skvrnu zobrazenou ve stejném místě přesnější než u obrázků, které nejsou pro testovanou osobu zajímavé.
V prvním pokusu autoři studie testovali skupinu heterosexuálních žen a mužů a podle očekávání zjistili, že muži zaměřovali svou pozornost, byť nevědomě, na obrázky nahých žen a naopak ženy na obrázky mužů. V druhém experimentu si pozvali skupinu homosexuálních mužů a skupinu žen, které byly buď bisexuální nebo lesbicky orientované. Homosexuální muži tentokrát věnovali větší pozornost neviditelným obrázkům mužů; u bisexuálně-lesbických žen se reakce pohybovala někde mezi tou, která byla zjištěna u heterosexuálních mužů a žen. Autoři studie ovšem upozorňují, že přestože na celé skupině testovaných lidí byly výsledky více než přesvědčivé, nelze tímto způsobem spolehlivě určovat sexuální orientaci u jednotlivců.
Pokud se ke střídajícím čtverečkům přidá „mžik na nahatici“, vzbudí naší pozornost, byť to trvá jen pohých 100 milisekund, tedy dobu, která činí obrázek neviditelným.
Výsledky studie tak velmi pěkně ukazují, že na podněty, které pro nás mají potenciálně vysokou důležitost, reagujeme, aniž bychom si toho byli vědomi. V tomto případě se jednalo o vzrušivé obrázky; bylo by zajímavé zjistit, zda by se podobná reakce objevila i u podnětů ohrožujících. Kdo ví - třeba pilní čínští vědci již pracují na pokusu, v němž místo oblých boků slečen a pružného svalstva mladíků ukazují svým pokusným osobám vyceněné zuby psů či rozlícené těžkooděnce.