Dalekohled Hubble Space Telescope (HST) obíhá kolem naší planety od roku 1990 a během tohoto období se stal klenotem světové astronomie. Jeho unikátní data přispěla k zodpovězení celé řady otázek včetně určení stáří vesmíru. Snímky z kosmického dalekohledu jsou extrémně populární i mezi širokou veřejností. Dlouhá životnost dalekohledu je ovšem „vykoupena“ servisními výpravami. Až dosud jej čtyřikrát navštívil některý z raketoplánů a jejich posádky dalekohled opravili a modernizovali. Zatím poslední z nich se uskutečnila v březnu 2002.

 

 

Další servisní výprava měla prodloužit životnost HST až do roku 2010. Poté by jej měl nahradit James Webb Space Telescope. Jeho příprava se ovšem neustále protahuje a dnes je zřejmé, že nebude startovat dříve než v roce 2013. Hubble by mezitím s největší pravděpodobností „zemřel“. Největší nebezpečí hrozí ze strany setrvačníků, které slouží ke stabilizaci dalekohledu při pozorování. Jejich životnost je omezená a byly dosud vyměňovány při každé ze servisním výprav. Z šestice setrvačníků jsou již dva mimo provoz. Pro chod dalekohledu byly původně nezbytné alespoň tři. Mezitím ale konstruktéři vyvinuli novou techniku, která si vystačí i se dvěma setrvačníky. Nicméně i tak je tu zhruba 50% šance, že se v polovině příštího roku dalekohledu kvůli setrvačníkům zastaví. „Bolavým“ místem jsou i baterie, které jsou jednou z posledních stále ještě původních součástí dalekohledu. Jejich životnost již byla přitom překročena.

 

 

Pátou servisní výpravy přitom bývalý šéf NASA Sean O’Keefe v roce 2004 v důsledku havárie raketoplánu Columbia zrušil. Na rozdíl od letů ke kosmické stanici nemají astronauté na palubě raketoplánu letícího k HST v případě nečekané události možnost najít bezpečný úkryt. Dráhy obou těles se od sebe totiž podstatně liší. NASA mezitím koketoval s myšlenkou opravy dalekohledu roboty, ale tato idea byla později opuštěna kvůli technické náročnosti a nezbytné dlouhé přípravě.

 

 

Se změnou ve vedení NASA ale opět vysvitla pro dalekohled naděje. Nový ředitel se od svého nástupu netajil tím, že pokud se raketoplány úspěšně vrátí do vesmíru, bude zvažovat možnost zařazení servisní výpravy opět do seznamu letů. A v úterý k tomu skutečně došlo. Při setkání s pracovníky Goddard Space Flight Center – které je za provoz HST zodpovědné –  Michael Griffin oznámil: „Zařadíme servisní výpravu k HST do seznamu letů raketoplánů ještě před jejich vyřazením (v roce 2010)“. Odpovědí mu byl mohutný aplaus. NASA podle slov svého ředitele detailně analyzoval předchozí tři lety raketoplánů a postupy nezbytné pro úspěšnou opravdu dalekohledu. Odborníci jsou přesvědčeni, že je možné servisní výpravu provést bezpečně a efektivně.

 

 

Další výzvou je ale zařadit servisní výpravu do programu letů tak, aby nebyla ovlivněna výstavba kosmické stanice. Předběžně se počítá s tím, že let se uskuteční mezi jarem a podzimem 2008. Otázka který raketoplán jej provede, je zatím předmětem dalších analýz. Známa je ovšem již posádka. Tvoří ji trojice zkušených astronautů Scott Altman, John Grunsfeld, Mike Massimino a čtveřice nováčků Gregory Johnson, Andrew Feustel, Michael Good a  Megan McArthur. Astronom John Grunsfeld poletí k HST již potřetí, Mike Massimino podruhé.

 

 

Kromě šesti nových baterií a šesti setrvačníků bude vyměněn i jemný naváděcí senzor a dva přístroje. Schopnosti HST by měly významně zvýšit Cosmic Origins Spectrograph a Wide Field Camera 3. Tyto přístroje jsou již hotové a zrušením výpravy by nebyly vůbec využity.

Mělo by se přitom jednat o nejlepší přístroje, které dosud na HST pracovaly. Astronauté se rovněž pokusí opravit Space Telescope Imaging Spectrograph výměnou jeho základní desky. A konečně na dalekohled umístí držáky, které by měly usnadnit jeho stažení z oběžné dráhy po roce 2020.

 

 

NASA rovněž zveřejnil svou představu záchrany astronautů v případě nečekané události jako je poškození tepelné ochrany raketoplánu během startu. Zatímco v případě letu k ISS by se posádka „zabydlela“ na kosmické stanici, kde jsou obvykle k dispozici zásoby na 80 dnů, při letu k HST by toto nebylo možné. Zásoby na palubě raketoplánu nemohou být větší než na 25 dnů. Znamenalo by to, že případná záchranná výprava dalšího raketoplánu by musela proběhnout velmi rychle. Druhý raketoplán bude v době startu servisní výpravy již připraven na druhé rampě. Pozemní personál nebude mít v takovém případě téměř žádný čas na jakékoliv konstrukční změny, které by snížily riziko stejného poškození jako v případě raketoplánu prvního.

Zdroj:
NASA
NewScientist.Com