Dobytí souše v režii obratlovců už dávno není záhadou. Ví se poměrně přesně jak k tomu došlo. Ví se, jak vypadali první čtyřnožci a ví se jak vypadali jejich nejbližší rybovití předci. Bylo to už hodně dávno a přesto dokážeme ve fosilním materiálu poměrně slušně, byť ještě ne úplně souvisle číst. I tak ale potěší, když se podaří náš pohled do hlubin minulosti ještě víc zaostřit a přiložit další kousek velkolepého puzzle historie čtyřnožců.
Takový kousek se nedávno povedl týmu australských badatelů vedenému Johnem Longem z Museum Victoria v Melbourne. Loni našli na proslulém devonském nalezišti - formaci Gogo v údolí Kimberley - první kompletní kostru rybovitého obratlovce Gogonasus andrewsae. Kimberley je dneska v severozápadní Austrálii. Je tam sucho a horko, ale v devonském období frasn to byl tisíce kilometrů dlouhý vápencový bariérový útes. Těm dnešním nebyl zblízka zrovna moc podobný, vytvářeli ho především dávno vymřelé linie stromatopor, čili nejspíš divných živočišných hub a rugózní a tabuloví koráli.
Gogonasus, laškovně přezdívaný coby „gogo fish“, pro našince s neodbytným odkazem na kultovní hu hu koktejl, pochází z vrstev starých 384-380 miliónů let. Až do teď byl známý jen z fragmentu lebky. Nový gogonasus je prakticky celý a překrásně zachovaný, jen zakníkat. Najednou se o něm ví skoro úplně vše, co se dá vyčíst z kamene a hlíny. Byl to číhací predátor, něco jako štika, dlouhý něco kolem 30 cm. Lovil na velkém útesu a právě tam jej zastihla i fosilizace.
Long s kolegy nasadili na gogonase nejmodernější techniku. Gogo se stal pacientem na tomografu, kde badatelé získali trojrozměný obraz jeho kostry. Nakonec se ukázalo, nikterak překvapivě, že Gogonasus je mozaika starobylých a pokročilých znaků. Není žádná to výjimka, ale naopak pravidlo, se kterým se setkáváme na počátku prakticky každé fylogenetické linie. Fosilní záznam je plný takových „chybějících článků“, které dělají hanbu svému označení a pořád nescházejí a nescházejí.
Gogonasus měl ještě stále poměrně velký žaberní otvor. Z toho pak později v evoluci suchozemských obratlovců vzniklo střední ucho. Velikost a složitá vnitřní stavba žaberního otvoru představují starobylé prvky. Na předních končetinách už ale lze najít náznak zápěstí a i další znaky na lebce poukazují na budoucí vývoj.fylogenetické linie čtyřnožců. Badatelé ho podezřívají, že přední končetiny využíval k odrážení ode dna při pronásledování kořisti. Asi nevylézal z vody, ale docela dobře si tak mohl vypomáhat při lovu.
b: nový pohled na věc, c: totéž se stavbou přední končetiny. Jak vznikly nohy z ploutví už víme docela ostře.
Po objevu fragmentů lebky byl gogonasus přiřazován poměrně hluboko do linie předchůdců čtyřnožců. Nový nález jako takový a především tomograf ale naznačují, že se gogo řadí do bezprostřední blízkosti dnes již slavných rybonožců panderichthyse a tiktaalika. Znaky dříve považované za poměrně odvozené a související s vlastním přechodem na souš, jako například uspořádání kostí končetin, se teď ukazují být podstatně starší a výrazně předcházející dobytí souše.
Vše nasvědčuje tomu, že vznik suchozemských čtvernožců z rybovitých předchůdců byl poměrně rychlý a probíhal na mnoha místech zároveň. Také se zdá, že Austrálie a celá Gondwana ještě neřekli k evoluci čtyřnožců své poslední slovo.
Pramen:
Nature online 18.10. 2006