Za poslední dobu se nashromáždila závratná kupa dokladů, že ilegální rekreační drogy mají kromě mnohokrát důkladně prověřeného potenciálu kvalitní zábavy také potenciál medicínský. Je toho tolik, že si to už nemohou dovolit ignorovat ani nechvalně známé americké instituce NIDA (National Institute of Drug Abuse) nebo FDA (Food and Drug Administration). Od války „dobra proti zlu“ nyní přecházejí do smířlivější polohy, kdy sice stále zavírají lidi za držení malých dávek společensky únosných rekreačních drog, ale vědcům blahosklonně dovolují bádat i nad pozitivními účinky dříve zapovězených substancí.
Není to pochopitelně tak, že by americké úřady přiznaly, že jejich válka proti drogám je smutný nesmysl, spíš v atmosféře války proti něčemu jinému nadešla chvíle na drobné ústupky. Svůj podíl má i fakt, že se přes heroické úsilí, kdy mnohdy účel světil prostředky, zcela zjevně nepodařilo rekreační drogy znemožnit, ani odradit veřejnost od jejich obecného užívání.
Naopak, přímo během výzkumu financovaného protidrogovými institucemi došlo k poměrně zajímavým objevům pozitivních účinků nejběžnějších ilegálních rekreačních drog.
O marihuaně je již spolehlivě známo, že má silné protizánětlivé účinky. Zároveň si již dříve spousta lidí myslela, že existuje spojitost mezi chronickým zánětem a Alzheimerem. Určité zánětlivé procesy jsou v mozku během stárnutí normální. V některých případech se ale tyhle záněty utrhnou ze řetězu a je zle. Zároveň se ví, že květinové děti, co pravidelně kouří trávu od 60-tých let a dnes jsou v alzheimerovém věku, trpí Alzheimerem jen velmi vzácně.
Tým výzkumníků vedený Garym Wenkem, psychologem z americké Ohio State University propojil všechny tyto poznatky a vyzkoušel na mladých a starých potkanech syntetickou látku WIN-55212-2. To je věc velmi blízká klasické marihuaně a má stejně jako ona zajímavé psychoaktivní účinky. Wenk a spol. z toho jsou nešťastní, snaží se totiž najít látku, co by léčila, ale nebyla zábavná. Je pozoruhodně zlomyslné, že se jim to zatím nedaří a nedaří. Potkanům dobrovolníkům zavedli do hlavy trubičky a tři týdny ji pravidelně napouštěli mozky lipopolysacharidem (LPS), coby spouštěčem imunitní reakce. Mozky potkanů na LPS docela věrně připomínají mozky s Alzheimerem. Zároveň části z nich podávali testovací látku WIN-55212-2. Během třetího týdne experimentu potkany vyzkoušeli, jak dokáží uspět v klasickém vodním bludišti, kdy se pokusné zvíře pokouší po paměti uniknout z vodní lázně pomocí plošinky ponořené v neprůhledné vodě. Nakonec ještě pomocí detekce určitého typu imunitních buněk zjišťovali, jak moc je který mozek postižený zánětem.
Ukázalo se, že testovací obdoba marihuany prokazatelně snižuje záněty v mozcích jak mladých, tak i starých potkanů a rovněž zlepšuje jejich paměť a tím i zvyšuje úspěšnost ve vodním bludišti. Největší účinek se projevil u starých potkanů. Data získaná na potkanech sice nelze automaticky a nekriticky převést na lidský organismus, ale rozhodně poskytují důvod k velkému optimismu.
Extáze byla dlouho osočována z toho, že vypaluje lidem mozky a technařské generaci bývalo úřady prorokováno, že na stará kolena skončí s Parkinsonem. Teď je s tím konec. Tým Jacka Liptona z University of Cincinnati přichází s novými výsledky dlouhodobého studia účinků extáze na mozky potkanů. Již dříve si povšimli, že když jsou embrya potkanů ještě v děloze na extázovém tripu, nejen že nezemřou ve strašných bolestech, ale ještě ke všemu jim lépe rostou dopaminové neurony v mozku. Svá předběžná pozorování nakonec potvrdili v experimentu, v němž vystavili působení extáze embryonální mozkové buňky potkanů pěstované v kultuře. Ať dělali, co dělali, extáze zvyšovala přežívání dopaminových neuronů.
Všeobecně se má za to, že právě ztráta dopaminových neuronů spouští Parkinsona i další obdobná onemocnění. Lékaři se proto moc snaží vyvinout nějaké terapie, které by tomu bránily. Extáze se momentálně jeví jako bezesporu nejnadějnější substance, co by mohla pomoct. Lipton a spol. sice povinně papouškují, že extáze jistě není ten vhodný lék a že se budou snažit objevit něco nudného, je ale otázka, nakolik budou úspěšní. Možná to dopadne jako v případě posttraumatických stresů. U nich to FDA vzdala a v roce 2001 povolila testovat extázi jako velmi nadějnou terapii. Tady je přínos neoddělitelně spjatý s plnokrevným účinkem extáze a nemá tudíž smysl hledat něco nezábavného, co by ji mohlo nahradit.
Začíná se to rýsovat tak, že nesmyslná hysterie protidrogové křížové výpravy zazdila vývoj medikamentů proti klíčovým neurodegenerativním nemocem dneška na pár desítek let. Snad je to už za námi. Mlýny Matičky Přírody melou pomalu ale jistě.
Pramen: Society for Neuroscience annual meeting, Atlanta