„Binární planetka je taková soustava, kde dvě planetky obíhají kolem společného těžiště jako zmenšený systém Země – Měsíc,“ řekl Daniel Scheeres, mimořádný profesor kosmického inženýrství (associate professor of aerospace engineering, Univerzity of Michigan). Prof. Daniel J. Scheeres a Dr. Steven J. Ostro (NASA/Caltech JPL) publikovali tyto novinky 12. října 2006 v Science. Spoluautory jsou i čeští astronomové Mgr. Petr Pravec a Mgr. Petr Scheirich (Meziplanetární hmota, Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově).

 

 

Za první binární planetku je označována (243) Ida, u níž 28. srpna 1993 sonda Galileo objevila měsíček Dactyl.

 

 

Pokud je hlavní těleso dostatečně velké v porovnání s druhým tělesem, pak  mluvíme o měsíčku (satelitu) planetky. Neexistuje pevná hranice mezi binární planetkou a planetkou s měsíčkem, proto je toto dělení značně neurčité. A mezi redaktory Science a astronomy se vede terminologický spor - zatímco „radaráři“ si stojí za označením „binary asteroid“ i pro planetky, u nichž je poměr velikostí obou těles 1/3, Science se tomu brání.

 

 

Radarové snímky planetka KW4 (oficiální plné označení je 66391 1999 KW4) byly získány už v květnu 2001, když planetka prošla ve vzdálenosti 4,8 miliónů km (0,0323 AU) od Země (25./26.května).

 

 

Kvůli blízkosti její oběžné dráhy k oběžné dráze Země se KW4 řadila mezi potenciálně nebezpečné planetky (potentially hazardous asteroid - PHA). Podle Scheerese nová pozorování ukázala, že žádné nebezpečí srážky KW4 se Zemí nehrozí nejméně příštích 1000 let. Ze všech známých planetek má nejkratší oběžnou dobu (jenom 188 dnů), patří do planetek typu Aten a její další významné přiblížení k Zemi se uskuteční v roce 2036 (0,016 AU, tj. 2,3 miliónů km).

 

 

 

Binární planetka KW4 na své dráze kříží dráhu Merkura, Venuše i Země. „Rovina její dráhy je vůči ekliptice značně skloněná, podobně jako v případě komet. Dost možná se tedy jedná o vyhaslé kometární jádro,“ řekl Dr. Lance A.M. Benner (NASA/Caltech JPL). Binárnost má jednu velkou výhodu – umožňuje astronomům určit hmotnost a hustotu obou těles.

 

 

Pozorování ukazují, že větší z objektů rotuje tak rychle, že je zploštělý do tvaru létajícího talíře. Kvůli tomu hornatá oblast podél centra planetky tvoří vlastně její nejnižší část. Ve skutečnosti planetka rotuje tak rychle, že rovníková vyvýšenina je ve skutečnosti velmi blízko tomu, aby se odtrhla a odletěla do vesmíru, řekl Scheeres.

 

 

Dalším zajímavým objevem je, že v tomto systému obě tělesa obíhají na tak blízkých oběžných drahách, že jsou navzájem gravitačně svázána. "Jsou tak blízko sebe, že když se jedno otáčí, ovlivňuje to pohyby toho druhého," řekl Scheeres.

 

 

Na základě pozorování to vypadá, že binární planetka KW4 vznikla buď během blízkého průchodu okolo Země, kdy ji „roztrhly“ slapové síly nebo vlivem slunečním zářením, které zvýšilo její rotaci natolik, že se nakonec rozpadla na dva kusy. Zvláštní tvar planetek způsobuje, že jejich povrch je Sluncem osvětlován nerovnoměrně a to někdy ovlivňuje jejich rychlost rotace. Podle Scheerese se chovají jako solární plachetnice. Nazývá se to YORP efekt (Yarkovsky-O"Keefe-Radzievskii-Paddack effect - urychlování a zpomalování rotace způsobené zářením).

 

 

Nedávné objevy také potvrzují, že některé planetky jsou jen pohybující se „hromady kamení“, které držící pohromadě ne jako pevná tělesa ale pouze vlastní gravitací (planetky typu Rubble-Piles). Jejich povrch je pokrytý regolitem, proto vypadají jako jeden kus. Předpokládá se, že největší zastoupení mají mezi blízkozemními planetkami (NEA - Near Earth Asteroid).

 

Zdroje:
https://www.spaceref.ca/news/viewpr.html?pid=21049
https://www.planetky.cz
https://www.sciencemag.org/cgi/content/full/1133622/DC1
https://echo.jpl.nasa.gov/~ostro/kw4/index.html