Ve viditelném světle neumožňují horní vrstvy Saturnovy oblačnosti pohled do větších hloubek. Proto se musely „seskládat“ vizuální a infračervené snímky, získané sondou Cassini a vytvořit obrázek Saturnovy atmosféry ve falešných barvách. Pak infračervené záření, vytvářené teplým Saturnovým nitrem, doslova rozsvítilo planetu jako lampión.
Infračervené záření, které prochází přes vrstvu mraků, je na obrázku červené. Jasně červené jsou oblasti s relativně „volnými“ a „hlubokými“ mraky, zatímco tmavější červená barva představuje rozsáhlejší Saturnovu oblačnost. Různorodost mraků, co do tvaru i velikosti, odhaluje velkou aktivitu ve spodních vrstvách Saturnovy atmosféry.
Dále lze na snímku pozorovat různou hustotu mraků, stíny prstenců táhnoucí se přes disk planety, terminátor (hranici mezi dnem a noc – mezi osvětlenou a neosvětlenou částí planety) a také „modrozelenou“ oblačnost – tuto barvu vytváří sluneční záření, odrážející se od vrchních vrstev Saturnovy atmosféry .
Mraky na Saturnově severní polokouli jsou nápadně řidší než na polokouli jižní. Pravděpodobně se jedná o sezónní jev; ověřit to bude možné až za pár let, kdy na Saturnově severní polokouli nastane jaro (oběžná doba Saturnu je 29 let a sklon rotační osy 27°). Rovněž se sledují rozdíly mezi denní a noční oblačností.
Data byla získána v únoru 2006 ze vzdálenosti 1,6 miliónů km. Sonda Cassini se nacházela v rovině Saturnových prstenců, proto vypadají jako tenká, modrá čára nad rovníkem.
Vizuální a infračervený spektrometr na sondě Cassini může planetu Saturn mapovat v 352 různých vlnových délkách.
Zdroje:
https://www.spaceflightnow.com/cassini/061008lantern.html
https://bbsnews.net/bbsn_photos/NASA/PIA08732?full=1