Průmyslové farmy vytvářejí ideální prostředí nejen pro ryby, ale také pro rozvoj jejich parazitů. Lososi chovaní ve vysokých koncentracích jich hostí celou řadu. Nejvážnější jsou korýši z třídy klanonožci, kterým se česky říká příchytky. Příchytek existuje celá řada druhů. Nemají české názvy, ale celosvětově se pro ně vžil název mořské vši. Tyto vši, neboli příchytky, se vyskytují od Pacifiku po Atlantik. Jejich nárůst spojený s chovem ryb zaznamenali v Čile, Japonsku Novém Zélandu, Kanadě i na Floridě.
Lososům v mírném pásmu severní polokoule nejvíce škodí Lepeophtheirus salmonis. Caligus elongatus je zase typický představitel globálně se vyskytujícího parazita, který kromě lososů napadá dalších 70 druhů ryb. Pro oblast kanadského Pacifiku je nejrozšířenějším druhem příchytka Lepeophtheirus cuneifer. Životní cyklus těchto živočichů se skládá z deseti stádií. Po vylíhnutí z vajíčka jen volně plavou a živí se planktonem. V parazitické stádium se vyvinou až v druhé fázi svého vývoje, ve kterém jim narostou speciální chitinová vlákna, kterými se přichytí ke své oběti. Zpočátku jim stačí k potravě jen hlen, pak se ale prokoušou do kůže a sají rybám krev.
V minulosti byli hostitely mořským vším především dospělí lososi. Výskyt parazita nebyl tak značný, protože za normálních podmínek jsou dospělí lososi v moři rozptýleni. Potíže vyvstaly až v poslední době a to u mladých ryb. Problém vzniká v době, kdy mladí lososi táhnou do moře. Rybí farmy ve skutečnosti vytvořily síť, která se táhne podél přirozených tažných cest, kudy rybí výrostci musí proplout. Na své cestě do širého oceánu se totiž doslova prodírají mračny vší, které jsou v okolí každé rybí farmy.
Jak ukázal výzkum, tak mladému lososovi stačí, aby „chytnul“ jednoho až dva parazity a je s ním konec. Vědci to zjistili, když kontrolovali stav tisíců mladých lososů na části jejich životní pouti dlouhé 60km.
Jejich osud sledovali každých jeden až čtyři kilometry. Pobřeží Britské Kolumbie v Kanadě je specifické úzkými fjordy a tak ryby zde nemají možnost se rybím farmám vyhnout. Na farmách byla podle vědců 30 000krát větší produkce parazitů, než kolik jich daná plocha vyprodukuje v přirozených podmínkách. Studie ukázala, že počty mladých lososů byly v průběhu migrace v pozdním létě, kdy je populace parazita velká, likvidovány z 95%. Z mladých ryb se fáze přesunu do moře dožívá jen nepatrná část, nyní tuto malou část přeživších decimují parazité v takové míře, jak se to dříve nikdy nedělo.
Výzkum vší byl společným dílem biologů a matematiků. Ti první chytali lososy a počítali jim přichycené parazity, ti druzí zpracovali matematické modely vývoje situace. Pro představu o rozsahu celého sledování se sluší uvést, že soubor dat představoval záznamy 14 tisíc mladých lososů, kteří propluli okolo farem, a jež byli parazitem zamořeni. U více než 3000 případů vědci zaznamenali jejich úhyn.
Dr. Andy Dobson, epidemiolog z Princeton University prohlásil, že to svědčí o vážnosti situace, protože obrovský nárůst parazity ohrožených ryb je seriózně doložen a bude těžké získaná fakta zpochybnit.
Hlavní problém je v tom, že mladí nedospělci se tak časně s parazity dříve nesetkávali. Také nyní nemají mladé ryby parazity, ale tento normální zdravý stav platí jen do doby, než proplují okolo nějaké farmy. Ryby, které se farmě vyhnou ve vzdálenosti 30 km, mají parazitů 73krát méně.
U mladých lososů je napadení často masivní a parazité jim tak vysávají více živin, než kolik jich je mladý organismus schopen doplňovat z potravy. Nebezpečím pro napadené ryby ale není jen úbytek živin potřebných k růstu, je to také porušení kůže, která se tak stává náchylná k plísňovým onemocněním.
I ten nejoptimističtější scénář, ve kterém se předpokládá, že deset procent mořských vší, které se z průmyslových farem dostane do prostředí, uhyne, staví rybí farmaření do role nebezpečného „škůdce“. I když pokusy byly prováděny v oblasti Britské Kolumbie, budou zřejmě platné pro chov ryb obecně. Průmyslově vyrábějící hustá síť farem se s přirozeně se vyskytujícími rybami nesnáší.
Ve skutečnosti může být situace tichomořských lososů ještě horší, než výzkum naznačil. Při výpočtech se vycházelo jen z přímých ztrát mladých lososů způsobených úhynem. Ve skutečnosti je k tomu třeba přičíst ještě zhoršující se vyhlídky i těch ryb, které tento útok přežily. Pro to, aby při svém zápasu o život ve volném moři obstály v konkurenci s jinými druhy ryb je jejich oslabení způsobené parazity zcela jistě dlouhodobým hendikepem.
Je to smutné zjištění. Farmy, které v dobrém úmyslu měly lososům ulehčit jejich těžký úděl spjatý s jejich intenzivním rybolovem, se vlastně stávají jejich zhoubou.
Pramen: University of Alberta