Tichomořský cvrček Teleogryllus oceanicus a americká moucha Ormia ochracea si dali dostaveníčko na Havaji. Oba druhy hmyzu sem pronikly poměrně nedávno a teď spolu vedou evoluční válku. V první fázi měla navrch moucha. Rychle se naučila vystopovat samečky cvrčka podle jejich hlasitého cvrčení.
Šla po hlase a na dostiženou oběť nakladla vajíčka. Z těch se vylíhly larvy, které pronikly cvrčkovi do útrob a začaly jej pomalu vyžírat. Když mouchy dospěly, proklubaly se ze ztrápeného cvrčka ven a definitivně jej tak zahubily.
Americká bioložka Marlene Zuková z University of California v Riverside studuje hmyz na havajském ostrově Kauai od roku 1991 a byla svědkem toho, jak mouchám padá za oběť stále víc a víc cvrčků. Typické cvrččí milostné písně zaznívaly po nocích rok od roku vzácněji a v roce 2003 zavládlo na lukách v blízkosti terénní výzkumné stranice děsivé ticho. Zdálo se, že mouchám padli za oběť poslední cvrčci.
Při noční procházce loukou však Marlene Zuková uviděla ve světle čelové lampy, že se tráva cvrčky jen hemží. Žádný necvrčel. Všichni byli „němí“. Záhadu vysvětlil detailní pohled na hrany cvrččích křídel. Chyběly na nich „hřebínky“, kterými o sebe cvrčci třou, jako kdyby přejížděli pilníkem po struhadle, a vyluzují tak nezaměnitelné zvuky. S hladkými křídly se v současnosti rodí kolem 90 % samečků, kteří nedokážou vyloudit jediný tón milostného songu. To byl pro Marlene Zukovou šok.
„V životě cvrččího samečka není nic důležitějšího než cvrčení,“ vysvětlovala americká bioložka v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist. „Jak ho teď najdou samičky? A jak se s ním spáří, když už ho neuslyší?“
Další pozorování ve volné přírodě odhalila, že rozmnožování cvrččí populace zajišťuje malá část samečků, kteří ještě cvrčet dokážou. „Němí“ samci se kolem halasících soků shlukují v hejnech a páří se samičkami, které přilétly za zvuky milostné písně. „Zpívající“ hazardéři se přitom všemožně snaží uniknout náletům parazitické mouchy. Dříve crčeli už od soumraku a nenechali se ničím vyrušit. Teď zahajují svůj koncert, až když padne hluboká noc a zůstávají ve střehu. Stačí, aby zaslechli bzukot mouchy, a okamžitě utichnou.
Mutace zajišťující samcům hladká křídla se začala mezi cvrčky šířit koncem devadesátých let a rychle se prosadila, protože skýtá dokonalou ochranu. Pokud převládne úplně, bude to konec cvrčků na Havaji. Samice „němé“ partnery nenajdou. Zároveň by vymřely i mouchy, které neumějí klást vajíčka na jiné druhy havajského hmyzu. Nelze však vyloučit, že v této kritické fázi přijdou s dalším převratným evolučním vynálezem mouchy a naučí se nějakým způsobem vystopovat „němé“ cvrčky. Tak by tahali za kratší lano evoluce opět cvrčci. Vzhledem k tomu, že cvrčkům stačilo k zásadní inovaci asi pět let, můžeme už brzy vědět, jak evoluční závody ve zbrojení mezi dvěma havajskými s konečnou platností dopadly.
Pramen: Biology Letters