Embryonální kmenové buňky mají v dnešním biomedicínském výzkumu obdobné postavení, jaké ve středověké alchymii patřilo kameni mudrců. Jsou příslibem naplnění těch nejsmělejších plánů k léčbě vážných chorob a poranění. Kamenem úrazu tohoto kamene mudrců biomedicíny je fakt, že buňky lze vypěstovat z lidského embrya, které je přitom zničeno. To je pro mnoho lidí naprosto nepřijatelné. A tak vědci hledají cesty, jak získat embryonální kmenové buňky a přitom embryo nezahubit. Tým vědců z university v Newcastlu vedený Miodragem Stojkovičem našel poněkud překvapivé řešení. Použil embrya, která jsou už mrtvá.
Stojkovičův tým získával embrya, která zbývají při léčbě neplodnosti oplozením ve zkumavce. Ženy léčené na dvou místních klinikách souhlasily s tím, že věnují na výzkum embrya, která nebudou moci využít pro početí dítěte. Lékaři přenesli matkám nejkvalitnější ze vzniklých embryí. Na Stojkoviče zbylo celkem 161 embryí „druhé jakosti“. Z těch se 29 normálně vyvíjelo. Zbývající ale ve vývoji nepokračovala. Stojkovi je držel k laboratorních podmínkách dva dny, aby se přesvědčil, že se embrya „nevzpamatovala“. V té cjvíli je mohl s klidným svědomím prohlásit za mrtvá.
S embryonálními „mrtvolkami“ zopakovali vědci postup, jakým se získávají embryonální kmenové buňky z živých embryí. Zbavili embrya bílkovinného obalu a kultivovali je na „živném koberci“ tvořeném tenkou vrstvou lidských buněk pocházejících z pokožky. Z jednoho zárodku se jim podařilo vypěstovat embryonální kmenové buňky. Úspěšnost postupu byla velice nízká – necelé jedno procento. Přesto výsledky publikované v časopise Stem Cells vzbudily velkou pozornost.
„Drtivá většina buněk je v mrtvém embryu zničena. Přesto tam může zůstat několik málo buněk, které sice nedokážou zajistit další vývoj, ale jsou použitelné pro tvorbu embryonálních kmenových buněk,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature Stojkovič, který nyní působí jako zástupce ředitele Výzkumného centra prince Felipa ve španělské Valencii.
Srbský biolog odmítá, že by jej k práci s mrtvými embryi motivovala snaha překonat odpor některých lidí k tvorbě embryonálních kmenových buněk z živých zárodků.
„Chceme z darovaných embryí vytěžit co nejvíce,“ říká Stojkovič. „Jsem přesvědčený, že když vám někdo daruje lidské embryo pro výzkum, máte morální povinnost vytěžit z tohoto materiálu co nejvíc. A my jsme se teď přesvědčili, že mrtvá embrya nemusíme vyhazovat, jak jsme to dělali až doposud.“
Vědci ze zemí, kde je tvorba embryonálních kmenových buněk z lidských embryí zakázána, např. v Německu nebo USA, ale vidí velký přínos Stojkovičovy práce právě v tom, že prolomil stávající bariéru etických výhrad k embryonálním kmnoevým buňkám.
„Tady nedochází k destrukci embrya,“ řekl pro Nature Hans Schöller, ředitel Ústavu Maxe Plancka pro molekulární biomedicínu v německém Münsteru. „Jestli se všechny výsledky potvrdí, pak nevidím, jak by mohl někdo takto vytvořené embryonální kmenové buňky napadnout a označit jejich tvorbu za neetickou.“
V pozadí rozchodu byly okolnosti za jakých došlo k ohlášení úspěchu newcastleského týmu při vytvoření prvního lidského klonovaného embrya v roce 2005.
Murdochová se dozvěděla o vědeckém článku jihokorejského týmu, v kterém vědci vedení Woo Suk Hwangem oznamovali vytvoření embryonálních kmenových buněk z embryí vzniklých klonováním z buněk několika pacientů, a rozhodla se, že nebude čekat, až výsledky jejího týmu zveřejní lékařský časopis Reproductive BioMedicine Online.
Svolala tiskovou konferenci a bez vědomí Stojkoviče a dalších členů týmu tam ohlásila úspěch.
Rozezlený Stojkovič si nebral servítky a nechal veřejnosti nakouknout do zákulisí laboratoře. Murdochová se v Británii těšila obrovské popularitě přední odbornice na klonování.
„Její přínos spočíval jen v tom, že nám zajišťovala lidská vajíčka ze své kliniky. Jejího zviditelňování už nemám plné zuby jen já. Vědci , kteří skutečně pracují v laboratoři, nepotřebují někoho, kdo v laboratoři na nic ani nesáhl a nic o tom neví, a přitom se je snaží reprezentovat.“
Pramen: Stem Cells