Planeta s označením HAT-P-1 obíhá kolem jedné ze složek dvojhvězdy ADS 16402, kterou je možno na obloze spatřit v souhvězdí Ještěrky i za pomoci triedru. Obě hvězdy od sebe ve skutečnosti dělí vzdálenost 1500 astronomických jednotek (AU). Dvojhvězda jako celek je od nás vzdálena 450 světelných roků. Obě její složky jsou hvězdami podobnými našemu Slunci, jen jsou o něco mladší. Jejich stáří činí 3.6 miliardy let.
Nová planeta byla objevena v rámci projektu HAT (Hungarian Automated Telescope), který tvoří šestice malých dalekohledů v Arizoně a na Havajských ostrovech. Dalekohledy každou jasnou noc automaticky monitorují hvězdnou oblohu, přičemž při každé expozici pokryjí oblast o velikosti 300 měsíčních úplňků. Vědci s jejich pomocí pátrají po periodických změnách jasnosti hvězd, které jsou způsobeny přechodem planety přes jejich disk. Projekt je z větší části financován NASA a řídí jej Gaspar Bakos z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA).
A právě on je hlavním autorem publikace v odborném časopise Astrophysical Journal, ve které je objev neobvyklé planety oznámen. Data ze sítě HAT ukázala, že jasnost pozorované hvězdy poklesne každého 4,5 dne zhruba o 1,5 %. Toto zeslabení trvá 2 hodiny a poté se jasnost hvězdy vrátí zpět na původní hodnotu. Analýza dat ukázala, že takové to změny jasnosti způsobí planeta, která obíhá ve vzdálenosti pouhé 1/20 AU od mateřské hvězdy.
Z charakteru jednotlivých zatmění ale také vyplývá, že příslušná planeta je skutečným obrem. Ve srovnání s Jupiterem činí její poloměr 1.38 násobku poloměru největší planety Sluneční soustavy. Na druhou stranu, její hmotnost dosahuje pouze poloviny hmotnosti Jupitera. Konečným důsledkem těchto čísel je velmi malá hustota planety. „Tato planeta má hustotu rovnou čtvrtině hustoty vody,“ uvádí Gaspar Bakos. A jeho spolupracovník Dimitar Sasselov (rovněž CfA) přidává přirovnání k Saturnu. „Pokud by Saturn plaval ve vodě, byl by jako ledovec s většinou planety potopenou pod vodou. Ale naše nová planeta by vyčnívala nad hladinu jako plážový míč.“
Tyto hodnoty činí planetu HAT-P-1 unikátním objektem. Gaspar Bakos dokonce připouští, že „můžeme pozorovat zcela novou třídu planet.“ Planeta je totiž o celých 24% větší než připouští teorie! Nutno ale dodat, že podobné těleso bylo už objeveno dříve. Planeta HD 209458b, objevená v roce 1999, přesahuje „povolené“ rozměry o 20%. Spoluautor Robert Noyes (CfA) dodává, že „nyní nemůžeme HD 209458b vyloučit jako náhodu.“ I ta byla totiž objevena metodou přechodů přes disk mateřské hvězdy. Z celkového počtu 11 planet odhalených tímto způsobem, jsou tedy hned dvě extrémně velké a řídké. „Tento nový objev naznačuje, že v našich teoriích tvorby planet něco chybí,“ dodává Robert Noyes.
V uplynulých letech bylo podáno hned několik vysvětlení neobvyklých rozměrů planety HD 209458b. Žádné z nich ovšem nevedlo k uspokojujících výsledkům. Jedinou možností zůstává dodání dalšího tepla do nitra planety. Někoho by mohlo napadnout, že za to může extrémní blízkost mateřské hvězdy. V takovém případě ale záření dopadá na povrch tělesa a hlavně - astronomové znají celou řadu dalších tzv. „horkých Jupiterů“, jejichž parametry teoretickým předpokladům vyhovují.
Jiným vysvětlením by mohl sklon rotační osy podobný jako v případě Uranu. V takovém případě by byla planeta obíhající tak blízko svému slunci vystavena slapovému zahřívání vnitřku. Ovšem okolnosti vedoucí k takovému sklonu rotační osy jsou natolik neobvyklé, že je nepravděpodobné, aby tato varianta nastala u obou pozorovaných planet, jak uvádí Matthew Holman (CfA). Astronomové rovněž uvažovali možnost slapového ohřevu nitra planety HD 209458b v důsledku výstředné dráhy kolem mateřské hvězdy. Pozorování ovšem tuto variantu zcela vyloučila.
Zatím tedy zůstávají obě nafouknuté planety záhadou a astronomové plánují další pozorování, aby jejich neobvyklé vlastnosti vysvětlili.
Zdroj:
Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics
NewScientist.Com