Dr Ian Walker je britský psycholog, který se na University of Bath specializuje na chování lidí v dopravě. Aby získal věrohodná data, která by nebyla ovlivněna subjektivním a nepřesným pozorováním, vybavil si obyčejné jízdní kolo počítačem. Počítač doplnil o čidla, která na principu ultrazvuku zjišťovala okolní dění. Počítač vše během jízdy zaznamenával. S tímto zařízením se Walker vydával jezdit do běžného provozu i v době dopravních špiček. Jeho kolo tak zdokumentovalo nejrizikovější okamžiky těchto jízd - předjížděcí manévry automobilistů. Pokusy probíhaly ve dvou městech. V Salisbury a Bristolu. Jakmile Walker nashromáždil dostatek údajů, celkem to bylo 2500 případů předjížděcích manévrů, nechal je vyhodnotit počítačem.
Statistické zpracování souboru dat vedlo k závěru, že řidiči dvakrát častěji míjí cyklisty ve velmi těsné vzdálenosti, když mají na hlavě přílbu.
Vyhodnocení dat s tímto překvapivým závěrem je považováno odborníky za seriózní. K publikaci je přijal časopis Accident Analysis & Prevention.
Pro cyklistu je určitá rezerva místa po stranách velmi žádoucí. Jde o to, že se může dopustit chyby a poněkud "zavrávorat" a vybočit tak ze směru kterým jede. Často se ani nejedná o chybu cyklisty, ale o nutnost nenadále objet překážku. Ti co na kolech po městech jezdí, dobře znají kryty kanálů. Jsou až se škodolibou pravidelností nasazeny tak, že mezery pro odtok vody jsou podélně.
Walkerův výzkum ukázal, že koridor bezpečné jízdy automobilisté cyklistům zužují nebo zvětšují podle toho, jak ho vnímají. Řidiči totiž cyklistu vnímají jako celek a významnou roli zde hraje právě přílba.
Není pochyb o tom, že přílby jsou užitečnou ochrannou pomůckou při pádech při malých rychlostech. Pro děti jsou zcela nepostradatelné. Pokud budeme věřit Walkerovým závěrům, tak tomu u dospělých může být úplně jinak. Nošení přílby ovlivňuje chování kolegů automobilistů tak, že pro cyklisty s přílbou se kolize s autem stává pravděpodobnější.
Z dříve prováděného výzkumu vyplynulo, že pro řidiče jsou ti, kdož jezdí na kole, něco jako zvláštní minorita, do které se oni sami nepočítají. Do situace cyklisty se proto řidiči aut moc vcítit nedokáží. I když pro to nemají řidiči aut žádný reálný důvod, vnímají cyklisty s helmou jako něco přirozeného. Pokud před autem vidí člověka s helmou, nevyvádí je to z míry a nijak při tom nezvyšují svojí pozornost.
Výjimku tvoří starší řidiči,ti dokáží vnímat situaci cyklisty reálněji. Problém je v tom, že všichni řidiči znají řídit auto, ale jen jejich mizivá část má zkušenost s řízením kola v městském provozu.
Jen jako perličku tady uvedeme i údaj, který z počítačem hodnoceného souboru dat také vypadnul. Jde o vztah k barvě a typu auta. Statisticky vyšlo, že bílé dodávky jsou pro cyklisty nejnebezpečnější. Přibližují se k jedoucím cyklistům o deset centimetrů blíže,než je průměr. Vliv typu vozu se neprokázal, "čtyřkolky" (vozy SUV) se od těch klasických typů nijak nelišily.
Walkera napadlo také ověřit, zda na ohleduplnost řidičů má vliv pohlaví. Zhotovil si paruku s dlouhými vlasy a část jízd provedl v tomto převlečení. Walkerovi, jako ženě, začali dávat řidiči "navíc" celých 14 centimetrů. V příštím výzkumu chce Walker zjistit, zda tyto extra centimetry dávají řidiči ženám proto, že je považují za špatné cyklistky a nebo zda je to tím, že to je pro ně úkaz řídce se vyskytující a proto u nich vzbuzuje větší pozornost.
Komentář osla: Co takhle začít lepit na helmy paruky a zakázat prodej bílých aut?