Jako droga se běžně užívají sušené listy a květy konopí. Průkopnická a skoro detektivní práce Raphaela Mechoulama a jeho kolegů z Jeruzalémské univerzity v 70. letech minulého století vedla k závěru, že hlavní psychoaktivní složkou této rostliny je poměrně složitá látka nazvaná delta-9-tetrahydrokanabinol (THC).
Sušina běžného konopí obsahuje asi 3 až 4 procenta THC, ale u nových kultivarů pěstovaných v ideálních podmínkách může obsah této látky ve vysušeném materiálu dosáhnout i 15 až 20 procent.
Konopí se nejčastěji kouří ve formě cigaret (jointů) nebo v různých druzích dýmek. Inhalace kouře je nejrychlejší a nejefektivnější cestou, jak dopravit THC do mozku, podobně jako to je u nikotinu. Kuřák konopí se časem naučí, jak vdechováním dýmu přijmout optimální dávku. Tato psychoaktivní rostlina se dá užívat i perorálně, ale to představuje přece jen méně spolehlivý způsob aplikace – absorpce THC do krve je pomalá (trvá 3 až 4 hodiny, než se dosáhne maximální koncentrace v krvi) a uživatel si často nemůže být jistý, jestli dávku nepřehnal, nebo zda naopak nepožil příliš malé množství, které už nevyvolá očekávaný efekt.
Projevy akutní intoxikace konopnými drogami se do určité míry podobají účinkům alkoholu: přichází pocit uvolnění a uživatel se často nekontrolovatelně směje. Typické pro konopí je zkreslené vnímání času – minuta se subjektivně zdá podstatně delší. Ve vysokých dávkách může THC vyvolat mírné halucinace, fantazijní představy, přičemž uživatel už není schopný souvisle myslet a konverzovat. Běžně se také objevuje zvýšená chuť k jídlu – zvlášť sladkostem je těžké odolat. Jakmile tyto účinky odezní, dostavuje se únava a spánek.
Největší pokrok v naší snaze porozumět účinkům TCH přineslo poznání, že tato látka má v našem mozku odpovídající receptory. Na první pohled je to nepochopitelné – proč jsou vlastně na povrchu neuronů receptory pro látku vyskytující se pouze v konopí? Odpověď je jednoduchá: v mozku se normálně uvolňuje neurotransmiter, který se chemicky THC podobá a působí na stejné receptory – říká se mu anandamid a jeho název je odvozený ze sanskrtského slova označujícího blaženost.
Toto zjištění mělo velký vliv na to, jak dnes vědci posuzují THC i další kanabinoidy (účinné látky v konopí). Výzkum, který měl původně odhalit, proč jsou tyto sloučeniny rostlinného původu psychoaktivní, nakonec vedl k objevu dosud neznámého přirozeného systému chemické komunikace. Jeho fyziologické funkce sice zatím nejsou příliš jasné, ale máme důvody se domnívat, že mimo jiné hraje důležitou roli v regulaci citlivosti vůči bolesti.
Ovlivnění pocitů bolesti je jeden z hlavních důvodů, proč se začalo znovu uvažovat o aplikaci konopných drog v medicíně. V USA i v celé Evropě je užívají ilegálně desítky tisíc nemocných. Jsou přesvědčeni, že jim kanabinoidy přinášejí větší užitek než všechny legální léky, a tak jsou kvůli samoléčbě konopím ochotni porušovat zákon, riskovat vězení a další drakonické tresty. Příznivé účinky konopných drog nejčastěji uvádějí pacienti s AIDS, s roztroušenou sklerózou (RS), se svalovou ztuhlostí (spasticitou) a s různými formami chronické bolesti.
Lidé trpící AIDS obzvlášť vyzdvihují, že jim kanabinoidy vracejí chuť k jídlu, takže přestávají ztrácet na váze, pacienti postižení RS zase pociťují úlevu od bolestivých křečovitých svalových stahů, které je často trápí. THC podle některých údajů zabírá i na ty chronické bolesti, u nichž selhává morfin a další silná analgetika.
Prozatím máme bohužel jen málo vědeckých důkazů potvrzujících uvedené léčebné účinky konopných drog. Ve Velké Británii se už ale připravují klinické studie, které se budou zabývat působením kanabinoidů na pacienty s RS a s chronickými bolestmi. Výsledky těchto studií nakonec můžou přimět vládu k tomu, aby užívání konopných látek pro lékařské účely povolila. Také v některých západních státech USA a v Kanadě sílí hnutí, které má za cíl legalizaci konopí v medicíně.
Oficiální postoje ke konopným drogám se příliš neměnily od 30. let minulého století, kdy noviny v několika velkých amerických městech otiskly články o „nové zabijácké droze“. Tyto poplašné zprávy vedly v roce 1937 americký Kongres ke schválení zákona Marijuana Tax Act, který zakázal další medicínské aplikace této rostliny a klasifikoval ji jako nebezpečné narkotikum. Později byl zákaz ještě zostřen tím, že se konopí na základě mezinárodních smluv zařadilo do třídy nejnebezpečnějších drog bez lékařského využití. Do této kategorie přitom nepatřil dokonce ani kokain, heroin nebo amfetaminy, protože všechny tyto drogy jisté uznávané lékařské aplikace měly.
I když existuje rozsáhlá literatura zabývající se otázkou, jak nebezpečné konopné drogy vlastně jsou, jednotlivé práce často používají zavádějící argumenty a postrádají vědeckou objektivitu. Přesto je možné předložit určité závěry:
1. Je zřejmé, že ve stavu akutní intoxikace nejsou uživatelé schopni vykonávat žádnou činnost vyžadující intelektuální výkon a neměli by řídit motorové vozidlo, pilotovat letadlo nebo ovládat složité stroje. Na rozdíl od alkoholu se ale nevyskytují skoro žádné případy úmrtí kvůli předávkování konopím a také neexistují žádné důkazy, že by drogy z konopí vyvolávaly agresivní nebo kriminální chování.
2. Během 70. let minulého století se objevily alarmující zprávy, že konopné drogy ovlivňují produkci ženských i mužských pohlavních hormonů, takže můžou způsobit neplodnost, oslabováním imunitního systému zvyšují náchylnost k infekcím a v těhotenství můžou poškodit plod. Podrobné vědecké studie ale žádné z těchto podezření nepotvrdily.
3. U dlouhodobých uživatelů konopných drog jsou mírně zhoršeny vyšší mozkové funkce. Tyto poruchy se projevují sníženou schopností vybavovat si nedávné události a na jejich základě plánovat další činnost. Zasaženy jsou hlavně funkce řízené oblastmi v čelním mozkovém laloku, zvlášť bohatými na kanabinoidové receptory. Vznikly obavy, že zhoršení kognitivních funkcí přetrvává i po vysazení drogy, tedy že konopí může vyvolat trvalé poškození mozku. Tato varování jsou však podle všeho nepodložená: skoro všechny relevantní vědecké studie vedly k závěru, že se kognitivní schopnosti po vysazení konopí zcela nebo z velké části obnovují.
4. Proč je vlastně konopí ilegální? Ani žádný oficiálně schválený lék přece není zcela bezpečný, namítají zastánci legalizace. Problém je v tom, že konopné drogy sice nezabíjejí, ale jsou výrazně psychoaktivní a existuje čím dál více důkazů, že na nich poměrně často vzniká závislost. Četné vědecké studie vedly k závěru, že závislost se týká asi třetiny pravidelných uživatelů. U mnoha z nich hraje konopí v životě dominantní roli – je tedy pravděpodobné, že tím trpí také jejich pracovní výkon a společenské uplatnění.
5. Patrně nejvýznamnější zdravotní riziko spočívá v tom, že se konopné drogy obvykle kouří. Srovnání chemického složení konopného a tabákového kouře ukázalo, že obsahují podobnou směs toxických látek. Kuřáci konopí navíc dým vtahují hlouběji do plic a snaží se ho tam zadržet co nejdéle v mylném domnění, že tím zvýší jeho účinek. Vykouřením jednoho konopného jointu se proto do plic dostává asi čtyřikrát víc dehtu než po jedné tabákové cigaretě. Stejně jako u tabáku se může rozvinout chronický kašel nebo bronchitida. Zatím sice nejsou žádné důkazy o tom, že by kouření konopí vyvolávalo rakovinu plic, ale mikroskopické zkoumání buněk dýchacího traktu pravidelných kuřáků odhalilo četné abnormality, které by mohly souviset s předrakovinnými stavy. Skutečné riziko nádorových nemocí je navíc těžké určit, protože trvá dlouho, než se zhoubné bujení začne rozvíjet. Kouření konopí se v západním světě rozšířilo poměrně nedávno a stejně jako u tabáku může trvat několik desetiletí, než se potvrdí nebo vyvrátí jeho souvislost s nádorovými onemocněními. Do té doby nezbývá než doufat, že mladým lidem konopný kouř nezkracuje život podobně, se to předchozí generaci přihodilo s tabákem.
Perlička: EU dotuje pěstování konopí v Maroku
Každého půl roku, vždy před změnou předsednictví v Evropské unii, se evropské politické kruhy snaží rozvinout debatu o „protidrogovém plánu“ pro Maroko, které je největším světovým exportérem hašiše a kryje víc než 70 procent celoevropské spotřeby. V Maroku se každý rok vypěstuje konopí za 2 miliardy dolarů, přičemž velká část těchto peněz jde do kapes překupníků a zkorumpovaných úředníků. Konopí znamená významný zdroj příjmů pro kdysi rebelující berberské kmeny v nejchudších regionech v oblasti pohoří Rif… Oficiální kruhy připouštějí, že osetá plocha se v období 1986 až 1997 rozšířila čtyřnásobně – z 11 500 ha na 50 000 ha. V roce 1999 už podle odhadů amerického ministerstva zahraničí činila 80 000 ha, přičemž většina konopí se pěstuje vskrytu v kukuřičných polích podél marockého pobřeží. Diplomaté v této souvislosti připomínají, že produkci kukuřice v Maroku dotuje Evropská unie v rámci programu na podporu alternativních plodin.
The Economist, 19. srpna 2000
Tento text je úryvkem z knihy
Leslie Yversen: Léky a drogy – průvodce pro každého